" " Charlie Chaplin

Blondýna (1/3)

27. srpna 2014 v 18:14 | Just Blaze |  Příběhy Alana Bondyho
Seděl jsem ve své kanceláři v jednom starším domě, který tu stál asi věčně. V místnosti byl pouze jeden stůl a jedna lepší a jedna horší židle. Já jsem si pochopitelně zvolil tu lepší, zase takový masochista nejsem. Dveře, které oddělovaly kancelář od chodby, byly vyplněny mléčným sklem. Na horní polovině byl štítek se zlatým písmem, kde stálo: "Záhady, zločiny, tajemství". Pod tímto názvem si každý může představit cokoliv a to byl taky můj účel. Chodili za mnou většinou lidé, co něco potřebovali. A já jsem se jim snažil vyhovět.

Dnes bylo venku docela zataženo, místy polojasno, jak říkají meteorologové. Vítr pravděpodobně foukal docela silný, ale já jsem měl své jedno okno zavřené. Očekával jsem klidný den. Sotva jsem v myšlenkách dospěl ke včerejšímu fotbalovému utkání, ozvaly se kroky. Byly to tiché kroky, a kdybych snad měl něco na práci, tak bych je možná přeslechl. Ozvalo se nesmělé zaklepání.

"Dále," řekl jsem milým hlasem. Nebo jsem se o něj aspoň snažil. Nikdy nevíte, kdy přijde někdo, kdo vám chce dát třeba peníze nebo něco podobného.

Ve dveřích se objevila taková drobná dívka. Měla dlouhé blond vlasy stažené do culíku, na nose brýle, malý nos a velké modré oči. To bylo tak první, co jsem na ní zahlédl. Dál jsem byl pouze ohromen jejím silným parfémem. Evidentně na něm nešetřila. Otevřela, zastavila se ve dveřích a čekala. Já jsem vstal ze židle a pokynul jí k té horší, že se může posadit. Mlčky to učinila.

"Ehm, jmenuji se Eva a přišla jsem kvůli jedné věci," řekla tichým hlasem a očima koukala do země.
"Ehm, jmenuji se Bondy. Alan Bondy. Tak to jste tu správně, slečno. Od toho jsem tady," odpověděl jsem poněkud víc zvesela, než jsem původně zamýšlel. Chtěl jsem nějak ten trapný úvod zlehčit. Výsledek byl ale dost křečovitý. Snad tu "slečnu" jsem aspoň trefil.
Ona pokračovala. "Ano. Chtěla bych vás poprosit o jednu věc. Mám takový pocit, že můj přítel se chová nějak divně," řekla a měla takový výraz, jako kdyby mi oznamovala, že zítra už se nebudou péct rohlíky nikde na světě. Já jsem se na ni díval docela nevzrušeně. Čekal jsem, že přijde s něčím originálnějším. Tak jsem se opět nedočkal.
"A co vás k tomu vede?" reagoval jsem s předstíraným zájmem. Co by člověk pro ty peníze neudělal. Ta dívka byla docela sympatická, ale v mluvení měla ohromné pauzy, asi jako když si student vytáhne u maturity špatnou otázku. Visel jsem jí na jejích namalovaných červených rtech.

"Když jsme se seznámili, tak byl úplně jiný. Pořád se o mě zajímal, pořád mi psal a vymýšlel program," řekla konečně.
"Třeba ho to přestalo bavit," řekl jsem. Podívala se na mě uraženým obličejem.
"Proč by ho to přestalo bavit?" odpověděla a její výraz zůstával stále zlostný.
"No víte," nadechl jsem se. "My chlapi když máme něco jistýho, tak se přestaneme snažit. Začneme zase, až to jistý být přestane nebo se na to úplně vysereme. Pardon, vykašleme. Tak to prostě je. A váš přítel si pravděpodobně začal myslet, že jste jeho a vždycky už jeho budete. Hotovo," odpověděl jsem a pak po chvíli ještě dodal: "No, anebo má někoho jinýho."
"No dovolte. Vy Jirku vůbec neznáte!" zvýšila o něco víc svůj slabý hlásek.
"Neznám a ani po tom moc netoužím," řekl jsem poprvé upřímně. Zůstala uraženě sedět a o něčem přemýšlela.
"Podívejte se, slečno. Já nejsem psycholog, abych tady s vámi rozebíral, jak je strašné, že váš přítel si našel někoho jinýho nebo já nevím co. Řekněte mi, co mám pro vás udělat," oznámil jsem jí jasně.
"Chci, abyste zjistil, co se s ním děje. Nebudu se přece snažit, když mě třeba podvádí!" řekla stále naštvaně.
"A proč se ho nezeptáte sama?" zeptal jsem se.
"Protože mi řekl, že odjíždí na měsíc pryč na služební cestu. Říkal, že si sebou nemůže vzít mobil a že se to může klidně protáhnout i na delší dobu. Byl prostě celý takový divný. Pořád spěchal a nechtěl mi nic říct. Už je to měsíc a pořád se neozývá," řekla a v jejích očích jsem zahlédl malou slzu.
"A předtím se choval normálně?"
"Předtím byl úplně úžasný, ale týden před odjezdem začal být divný. Vůbec se o mě nezajímal a pak mi jen řekl, že odjíždí."
"Dobře, nebudeme to protahovat. Dejte mi jeho adresu a adresu jeho firmy, kde pracuje," snažil jsem se nějak ukončit ten zdlouhavý rozhovor.

Začala vytahovat něco z kabelky, kterou jsem si původně ani nevšiml. Byla taková hnědá, víc se v kabelkách nevyznám. Podala mi papír s jeho vizitkou, kde byly všechny potřebné informace. Byla na ní i jeho zmenšená fotka, docela se k sobě hodili. Takový normální kluk s hnědými krátkými vlasy.

"Prosím, zjistěte, co se s ním děje," řekla už o něco mileji.
"Na mě se můžete spolehnout, slečno. Bude vás to stát nějaký peníze, ale zjistím, s kým teď spí. Vlastě, proč je takový nevšímavý," pronesl jsem s ironickým úsměvem.
"To je mi jasné, vím kolik si účtujete. A nebuďte drzý!" zareagovala opět s mírnou uražeností.

Zvedla se rychle ze židle, upravila si sukni, aby náhodou nebylo něco vidět, když vstávala a pokynula hlavou, jako že odchází. Nakonec i odešla a já si oddychl. Se zabouchnutím mých "mléčných" dveří jsem si začal srovnávat myšlenky, o co tady vlastně jde. Nějakou teorii jsem měl, teď ji jenom zbývalo ověřit. Čekal jsem klidný den a nějak se to zvrtlo. Oblékl jsem si svou koženou bundu a vyrazil do toho nevlídného počasí. Když jsem opouštěl svoji kancelář, tak jsem se cítil asi jako ryba, která je už moc dlouho na suchu a hodí ji někdo zpátky do vody. Tak mi to už zase začíná…

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 1. září 2014 v 13:30 | Reagovat

Dobře se to čte.

2 Just Blaze Just Blaze | 2. září 2014 v 11:21 | Reagovat

[1]: Díky 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama