" " Charlie Chaplin

Danny

1. září 2014 v 12:54 | Just Blaze |  Povídky běžného života
Scházím po schodech dolů našeho domu. Ocitnu se postupně v chodbě a pak v garáži. Místo obvykle obsazené autem je nyní volné. Vidím ho sedět za dveřmi rozdělenými dvěma dřevěnými příčkami. Nad každou z nich je jedna vroubkovaná skleněná výplň. Čeká u nich, cítí, že někdo přichází. Otevřu dveře a vyskočí na mě černý labrador, špinavý od běhání po zahradě. Pustím ho do garáže. Sedne si a pozoruje mě. Na starém botníku, ve kterém máme obuv, co nám je líto vyhodit, se nachází vodítko. Jeho hnědé psí oči mě bedlivě sledují. Sáhnu pro obojek, okamžitě vstane a začne nervózně popocházet. Ví, že půjdeme ven.

Opouštíme garáž a vydáme se po chodníku směrem nahoru. U jednoho domu naší ulice zůstane stát a srst se mu trochu naježí. V dálce si všimnu několika lidí, přitáhnu mu proto vodítko. Nepatrně zvolní, ale zůstává soustředěný a neklidný. Skupinka se blíží k nám, oči se setkávají. Jdou neznámo kam, opačným směrem než my. Stále je na něm znát, že se mu něco nelíbí.

"Pojď Danny, v klidu.", řeknu mu a pohladím ho po hlavě. Starší paní, kterou míjíme, se na nás usměje. Jsou za námi a Danny se zklidní. Procházíme kolem hospody. Na zahrádce sedí od vidění známí i neznámí lidé. V tento letní den si dopřávají pravidelnou dávku osvěžení. Nedívám se dál jejich směrem a zatáčíme z betonového chodníku doprava po vyšlapané hliněné cestě. Rozepínám Dannymu obojek, je na chvilku volný. Může si běhat, kam chce. Po pravé straně je pole s pšenicí, která se zanedlouho bude sklízet. Vedle se nachází zoraná půda a v dálce postavený modrý traktor. Cesta vede pořád dál až k malému lesu. Danny nyní vběhl do pšenice, není ho vidět, je pouze slyšet, jak se otírá o jednotlivé klasy. Nechám ho tam být. Po čase z pšenice vyběhne, zkontroluje můj pohyb, znovu se do ní ponoří a ztratí se mi z očí. Jako by se cítil líp uprostřed nekonečného lánu obilí.

Pomalu už vstupuji mírně zvlněným terénem do lesa. "Danny!", zavolám na něj. Okamžitě přiběhne. Ocitneme se spolu obklopeni borovicemi, jejichž vrcholky končí až někde v nebi. Slunce se schovalo za stromy, a trochu se ochladilo. Pohltila nás vůně mechu, kůry, pryskyřice, hub, šišek a dřeva. Celé to dává nepopsatelnou a neopakovatelnou atmosféru. Zdá se mi, že tu jsme jen my dva. Danny jde poslušně vedle mě, objevil nové pachy, opět nepatrně znejistí. Ticho je narušeno pouze občasným praskáním, které se ozývá odněkud z lesa, anebo ptačími zvuky. Všechno jako by spalo a přitom tu žije několik obyvatel, kteří se nedají ani spočítat. Schovávají se nebo jen nejsou vidět.

Jdeme stále dál cestou mezi vysokými stromy. Našlapujeme na měkkou hlínu hustě zasypanou jehličím. Prostředí docela splývá, je snadné se tu ztratit. Jediným značením správného směru je trasa, kterou už prošlo spoustu lidí. Zastavím a zhluboka se nadechnu "ovoněného" vzduchu. Danny mezitím běhá mezi keři a stromy a něco zkoumá. Najednou se rozhostí všude úplné ticho, které je skoro hmatatelné. Žádný zvuk aut nebo všudypřítomné hudby. Pouze já a můj zvědavý pes. A mezi námi důvěra, vyjádřená beze slov.

"Danny!", zavolám ho. Přiběhne ke mně a já ho znovu pohladím. Kleknu si k němu a on mě začne olizovat na tváři. To se mi moc nelíbí. Ucuknu hlavou. Stoupnu si a otřepu si špinavé koleno od hlíny. Ještě se chvíli procházíme a za okamžik se začne pomalu stmívat. Je čas se vrátit zpět do reálného života. Otočíme svůj směr chůze a vydáme se přes les, pšenici, kolem hospody a po chodníku až domů. V garáži mu sundávám obojek a pouštím ho dveřmi na zahradu. Tak zase zítra, Danny…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lana Donnalyn Lana Donnalyn | Web | 1. září 2014 v 13:53 | Reagovat

Ahoj,

viem, že to už znie celkom otrepane, ale veľmi sa mi páči Tvoj článok.

Je fajn si po dlhej dobe prečítať niečo jednoduché, no zároveň s veľmi peknou myšlienkou. Nerada však komentujem veci, ktoré by som zmenila, pretože je to každého vlastná tvorba a tá ma nesmiernu cenu. Čiže...

dúfam, že mi dáš vedieť, keď opäť napíšeš takúto oddychovku. ;)

2 Just Blaze Just Blaze | 2. září 2014 v 11:21 | Reagovat

[1]: Ahoj, díky 8-) Napsal bych ti pak, ale nevím kam O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama