" " Charlie Chaplin

MR vs. M

24. srpna 2015 v 16:58 | Just Blaze |  "Názory"

Rád bych vám zde sdělil svoje současné pocity i za cenu toho, že to určitě velké procento lidí vůbec nezajímá. Ale v životě je opakovaně krásných jen velmi málo věcí. Kromě spaní, jídla (dál už radši nebudu pokračovat) je to i pozorování nějakého člověka, kterému se zrovna něco nedaří. V takových případech mně to osobně dodává určitou dávku optimismu, že na světě není zase tak zle. Řekněme si to upřímně, lidé se obecně neradi dívají na něčí štěstí, tedy pokud se to štěstí netýká čirou náhodou jich, když zrovna moc šťastní nejsou. A uvědomit si, že je člověk šťastný je jedna z nejtěžších činností a většinou trvá tak řekněme 15 vteřin a pak to vše přejde do mírné deprese, že zítra je třeba zase pondělí. Pokud to tak někdo nemá, tak mu ale nezávidím. Ono, celý den se něčemu smát a radovat se, to dá docela dost práce. A já když se dlouhodobě směju, tak mě pak bolí ústa a břicho a určitě je to nezdravé. Nějaký výzkum na to dost možná nějaký bude. Na výzkumy všeho druhu se může člověk vždycky spolehnout. Ale abych se dostal tam, kam bych chtěl…

Jde samozřejmě o vztahovou záležitost, kdyby šlo o zapojení internetu, tak bych vás s tím asi neobtěžoval, to bych si vyhledal v Googlu. Ale vyhledat si, jak se má člověk zachovat a co je pro něj nejlepší v oblasti mezilidské komunikace, jak se teď odborně používá, není zase tak snadné. Naše vláda by se měla podle mého názoru snažit zakázat věci, které nelze vyhledat na Googlu! Bylo by to pro všechny určitě snesitelnější. Moji přátelé v tomto téma mají příliš radikální názory, které jim umožňuje odstup, který já bohužel nemám, když jsem toho přímou součástí. A jejich věty typu: "Kopni ji do… (Ano! A jsou tam i horší slova!!)!" jsem si zatím moc k srdci, přiznávám, nevzal. Použil jsem slovo "přátelé", ale pochopitelně je to jeden kamarád, který se mnou ještě vydržel, přestože se mu už půl roku pravidelně neozývám. O co tedy jde…

Dívka, jménem M., se kterou si píšu na jedné sociální síti už docela dlouhou dobu, se mi líbí. Zvolil jsem po seznámení známou taktiku s názvem: "Překvap a zmiz", když jsem si s ní pravidelně psal a když už to vypadalo, že jsem jí sympatický a chtěla by mě možná i vidět, moji rodinu, psa, kočku, majetky a tak dále, tak jsem z ničeho nic, tak jak se to podle této metody dělá, přestal odpovídat. Cílem by mělo být to, že jí začnete chybět takovým způsobem, že už nebude nikdy milovat nikoho jiného než vás. Schválně to zkuste. Ale pravým výsledkem v mém případě bylo, že se docela trochu mírně dost naštvala. Trvalo mi nějakou dobu, než se to aspoň zdánlivě urovnalo a zvolil jsem tedy další taktiku. Šlo o důvěrné psaní, což mají holky docela rády. Zájem o jejich osobu, rady, pozornost. Dalo mi to nicméně zabrat a stoupla nepatrně spotřeba alkoholu u nás v rodině, ale efekt se dostavil. Napsala mi, že mě má ráda. Pochopitelně jsem odpověděl, že já ji taky a pak jsme šli spát. Odděleně, samozřejmě. Každý u svého počítače. Jenomže to nebylo všechno…

Během dalších psaní na různá témata, která byla někdy vtipná (díky mně), někdy lítostivá (díky mně opět) a konečně někdy i chytrá (díky ní) jsem se dozvěděl jednu nepěknou novinku. Ona je do někoho zamilovaná. A s velkým překvapením pro všechny to nejsem bohužel já. Nebo že by řekla, že to je někdo jiný, abych si nemyslel, že jsem to já a přitom bych to byl já, ale neměl bych to vědět, tak to napsala takhle? Těžko! Prostě a jednoduše miluje nějakého kluka, kterého si ani neumím představit, když je lepší než já. Asi jedině Jamie Dornan. Holky vědí, pro kluky je to ten z 50 odstínů. A rázem se dostáváme do trapné situace…

Přestávám mít motivaci, abych se snažil a smetanu slízl nějaký pochybný herec, který určitě neumí psát o běžných věcech tak suprově jako já. Třeba o počasí. A vrcholem toho bylo to, že on jí zase tak moc nechce. Asi si může na rozdíl ode mě vybírat a líbí se mu jiná, která zase nechce pro změnu jeho. Zamotaný mnohoúhelník! Takže z toho vyplývá závěr, že já bych měl zkusit oslovit tu holku, co ho nechce a M. by pak byla s ním. To zase nezní jako úplně špatný nápad, ale ještě bohužel nevím, jak vypadá ta holka. Radil jsem jí nějaké osvědčené rady, zmínil samozřejmě metodu "Překvap a zmiz", doplnil ještě taktiku "Chybějící pocity", kdy se spoléhá na to, že tomu druhému musíte zákonitě jednou chybět, pokud jste ovšem něco zásadního prožili. Třeba jste si spolu povídali o nějaké hlouposti (jak to často bývá) a když na ni ten člověk narazí, tak si na vás buď vzpomene, nebo taky nevzpomeneme. Kdo viděl například film Zmizelá, možná tuší, o čem je řeč. M. ale zůstává smutná…

Jeho miluje, mě má ráda. Mnozí možná namítnou, že se můžeme vidět i tak a třeba být kamarádi. V mém případě tomu tak bohužel není a troufnu si říct, že i v případech dalších charizmatických, inteligentních a krásných chlapů. Pokud tam v pozadí není žádná šance, že z toho něco může jednou být, tak jde snaha docela často stranou. Jsme (mluvím za nás za všechny) spíš sprinteři než dálkoví běžci, kteří si počkají na šanci. A navíc…

M. se kvůli mně asi nikdy nebude snažit, tak jako kvůli němu. To je dané a z vlastní zkušenosti ověřené. A být něčí vrba nebo rameno, kde se může každý vyplakat a já mám po kapsách plno kapesníků a povzbudivých rad, tak to děkuji, dělejte to někdo jiný, já se jdu dívat na Show Jana Krause…

Teď jsme ve fázi, že je nám to oběma, zdá se, že po zásluze, docela trapné. Ona si přede mnou vylila svoje nešťastné srdce, já jsem vykonal to, co bylo potřeba a je ticho. Už 10 dní. A tak se vás, milí spoluobčané, poprvé v historii ptám: "Co mám dělat?". Protože pokud jsem v minulosti konal podle sebe, podle vlastní inteligence, málokdy to popravdě dopadlo ke spokojenosti obou stran a čím dál víc docházím k přesvědčení, že i přátelé mají jednou za čas v něčem pravdu…

Váš kamarád, který má rád vaše neštěstí
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ladypilgrim ladypilgrim | Web | 24. srpna 2015 v 18:09 | Reagovat

Anketa dle našich politiků...Dám tam takové varianty, které nejlépe vyhovují mě a nic neřeknou....

Ono umět napsat svůj názor dá zabrat...
Dočíst článek je někdy docela výkon...něco jsem přeskákala, taky nejsem super star...tož piš...třeba ti z toho vyleze ta pravá osudová....a nebo z tebe bude skvělí píšící cynik ;-)

2 Just Blaze Just Blaze | 24. srpna 2015 v 19:47 | Reagovat

[1]: Ono někdy, v některých případech, nic jiného než psát ani nezbývá... ;-) Se čtením článků mám problémy i já, někdy i sám po sobě, takže si každé přeskákání velice cením :-D

A pokud upozorňuješ na anketu, tak ve světě, kde se hraje na jakékoliv počty a hodnocení, jsem ji tam prostě musel dát. Zatím to vypadá docela příznivě :-D

Uvědomuji si, že by autor neměl reagovat delší odpovědí na něčí komentář, ale každopádně děkuji :-)

Cynismus je moje náboženství... 8-)

3 Jana Jana | E-mail | Web | 25. srpna 2015 v 13:20 | Reagovat

Ty jo, to je pech. Ale takové holky a kluky nemám ráda. Stalo se mi něco dost podobného, než jsem potakal svého prince Filipa a musím říct, že to rozčarovaní, které přišlo, že on má rád jinou a se mnou se jen "kamarádí" ... Ale jsi cynik a cyniky má přece každý rád, nebo zase jen já? :D

4 Just Blaze Just Blaze | 25. srpna 2015 v 15:56 | Reagovat

[3]: Do té doby než jsi bohužel zavedla řeč na Filipa se zdál být Tvůj komentář velice slibný :-D Nicméně, musím uznat, že jsi to pak výrazně vylepšila :-D

Já mám takovou teorii, ostatně podobná zazněla například v jednom dílu Temného případu, že věci se stále opakují. To znamená, že tady byl už dejme tomu před 100 lety člověk, který prožíval něco podobného jako třeba já a myslel si, že je jediný, kdo má tyto bezvýznamné problémy. Za tu dobu se toho ale moc nezměnilo. Není na to stále žádný zaručený a univerzální vzorec, jak postupovat :-D

Ten postup buď není nebo na něm doufejme nějaká komise pracuje, ale do té doby budeme žít pořád v té nejistotě, co je vlastně správné :D

Lidstvo dělá pořád stejné chyby a žádné poučení z toho dohromady není. Ale zdá se, když si pomůžu zase z Temného případu, že světlo začíná vítězit, protože kdysi tady byla přece jenom temnota ;-) Takže jednou bude všechno fajn, což jsi ovšem možná říkali i lidé před 100 lety..

Děkuji za komentář a ujištění, že se to stává i jiným lidem, s čím jsem ovšem počítal, ale cítím, že dnešní den bude díky tomu o poznání lepší, protože mám prostě radost! :-)

Cyniků už moc není a je to škoda, nevím, jestli pro lidstvo, to asi ne, ale pro mě určitě. Vypadá to totiž, že je má rádo jenom pár výjimečných lidí.. :-D A jsem rád, že jsi tam, kromě mě, taky Ty :-)

Už zase píšu zbytečně moc. Za to mi už určitě nebude nikdo psát komentáře!! :-(

Každopádně nás měj pořád ráda... :-)

5 Jana Jana | E-mail | Web | 25. srpna 2015 v 15:59 | Reagovat

[4]: Děkuji za komentář a ujištění, že se to stává i jiným lidem, s čím jsem ovšem počítal, ale cítím, že dnešní den bude díky tomu o poznání lepší, protože mám prostě radost! :-)

Tak tím jsi to zabil :D to je naprosto dokonalá věta v komentáři :D :D :D A cyniky mám ráda, neboť mám ráda jejich humor no, je takový svěží, překvapivě :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama