" " Charlie Chaplin

V baru

3. srpna 2015 v 21:37 | Just Blaze |  Povídky běžného života
Tento příběh, co vám budu vyprávět, není inspirován žádnou skutečnou událostí a ani se pravděpodobně nikdy nestal…

V jednom útulném, odstrčeném, přívětivém a vyzdobeném nočním klubu seděli tu noc, tedy kromě mnoha jiných osob, dva lidé. Hudba zněla tímto prostorem, vyplněným kouřem a výpary alkoholu, mírně řečeno o dost decibelů silněji než televize nebo dejme tomu rádio ve vašem obývacím pokoji. Bar obsahoval dvě prodejny nebo spíš bary v baru, kde dehydrovaný člověk mohl doplnit tekutiny. Z nějakého neznámého důvodu se tu nejlépe uchytil tvrdý alkohol. Lidé občas potřebují jednou za čas otupit svoje nepříliš žádoucí smysly. Po pravé straně, ihned po vstupu do tohoto hnízda motajících se lidí, byl umístěn mixážní pult. Ne, že by se tu mixovaly nějaké ovocné koktejly, jednalo se o mixážní pult hudby. Za ním stál jakýsi zvláštní člověk se sluchátky. Pokud říkám zvláštní, tak myslím proto, že stále podivně kýval hlavou a mnozí by o něj mohli mít po určité době i starosti, že mu snad i upadne. Pouštěl svůj, asi doma v pokoji u televize, připravovaný set, na který tak 10,25 m před ním tancoval nesourodý chumel stejně vypadajících lidí. Účesy, šaty a další vizuální efekty všech se podobaly takovým způsobem, že by si někdo mohl i myslet, že se jedná o povinnou bavící uniformu. Většinou se jednalo o mladé lidi, i když se sem tam objevil i chlápek ve středních letech, s knírem na pomačkaném obličeji, který buď zabloudil, nebo si chtěl ověřit, jak se mládež v dnešní době baví. Tento přírodní úkaz, kdy lidé nesmyslně dělají pohyby na řvoucí hudbu, která zjevně ani nemá žádnou velkou melodii, se zde navíc zjevoval pravidelně, každý konec týdne. Někdy i začátek a v některých městech i celý týden. Vypilo se něco málo hektolitrů destilátů a lahvového piva za ceny, při kterých byste se jinak v obyčejné restauraci dost možná i zhroutili. Došlo k propojení pár dost často nevýznamných životů, mnohokrát na veřejných záchodech, kde to také často vypadalo podobně jako po shození atomové bomby v Hirošimě. A následně se šlo zase domů…

Toho večera zde, jak už jsem řekl, seděli také dva lidé. Dva obyčejní, mladší dívky by možná řekly, že divní, mladí muži. Mladí samozřejmě relativně, protože se čas nedá zastavit, plastická chirurgie něco stojí a občanské průkazy nikdy nelžou. Tedy většinou. Ale v tom šeru se naštěstí vše ztrácelo. No prostě zde seděli dva třicátníci, kteří se ještě před chvíli hlasitě vysmívali tomu kníratému člověku s oblečením, které by si na sebe slušný člověk oblékl jedině v tom případě, že bude sám doma a ví, že za žádnou cenu nikdo jiný nepřijde!! Pili oba pro zjednodušení to stejné, pivo značky Heineken. Ani jeden z nich nemohl pochopit, proč se zrovna Heineken nalévá do 0,4 litrových místo 0,5 litrových zelených pivních sklenic. Dumali nad tím nějakou dobu a pak jim došlo, skoro úplně ve stejnou chvíli, že na to s dost velkou pravděpodobností nepřijdou a nemá cenu to tedy řešit. Jeden z nich, říkejme mu třeba Míra - i když se tak opravdu jmenuje - vytáhl z kapsy u těsných riflí, pochybné značky, svůj drahý mobil s displejem tak velkým, že už se skoro blížil tabletu. Míra měl pochopitelně i tablet. Dneska bez tabletu? To je skoro horší než bez tablet. Promiňte mi tento laciný vtípek na odlehčení. Tak pokud jsme se už všichni dosmáli, můžeme pokračovat…

Míra vytáhl svůj drahý přístroj, na který byl právem pyšný a zkontroloval všechny sociální sítě, na které si jen člověk 21. století může z hlavy vzpomenout. Zjistil, že na Facebooku nějaká jeho přítelkyně, kterou asi už 20 let na živo neviděl, vložila novou svou velmi odvážnou fotografii. Pomyslel si, že je tam dost sexy a pocítil k tomu všemu ještě nenávist k jejímu příteli, který je s ní označen ve vztahu a který ji tuto fotku, podle Mírova názoru, velmi dementním způsobem okomentoval. Jednalo se o jakousi změť symbolů v podobě: :-* a <3. Udělalo se mu i trochu špatně při pomyšlení, že ona, krásná, milá, vtipná, s dobrou povahou, dívka může chodit s takovým imbecilem. Přestal mít chuť se podívat ještě na další, určitě vtipné a zajímavé statusy, svých kamarádů, kteří mu ve většině případů byli jinak naprosto ukradení. Sám pouze vložil status, kde stálo: "Párty! Kalíme až do rána! Super!" a odhlásil se, protože mu ze sebe bylo docela trapně…

Karel, ten druhý z dvojice, mezitím pozoroval Míru, jak má osvícený obličej. Osvícený od mobilu, to je snad jasné. Přemýšlel a zvažoval tři možné varianty, které v tuto chvíli přicházely v úvahu. První z nich byla, že zůstane sedět tady na místě, které se skládalo z malého stolku, na který se jen tak tak vejdou ty jejich dvě předražená a teplá piva, a bude dál civět na svého zamračeného kolegu s mobilem. Tato varianta se mu popravdě moc nelíbila, řekněme si to upřímně, byla taková docela úchylná. Další možnost, že půjde tancovat i s tím vědomím, že jeho tanec spíš připomíná pohyby člověka, který dostal bolestivou křeč do celého svého těla. I tohle se mu moc nezdálo, věděl, že tohle je spíš jedna z velkého množství jeho slabin. A nakonec, jak jste všichni konečně rádi, že těch variant nebylo víc, ho napadlo, že by se tu mohl zkusit s někým seznámit. To znělo jako to nejlepší z těch všech možných a nevděčných nápadů. Vstal tedy ze židle a rozhlédl se sebe kolem sebe…


POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!! (Aby to nebylo tak dlouhý)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Luce Luce | E-mail | Web | 13. prosince 2015 v 19:52 | Reagovat

Ako tak čítam, máš veľmi zvláštny štýl písania. Málokedy sa vidí také zlžité písanie a ak sa mám priznať - píšem podobne :D Ešte som sa chcela opýtať, koľko máš rokov?
A inak ťa možno poteší, že si ťa pridávam do obľúbených blogov, lebo podľa píšeš strašne super. :) (y) (Dúfam, že vieš, že to znamená like :D ) :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama