" " Charlie Chaplin

Naposledy o sobě (asi)

26. listopadu 2015 v 22:33 | Just Blaze |  "Názory"
Ahoj, holky, ahoj, kluci. Chtěl bych se s Vámi podělit o jednu velmi nezajímavou věc, na kterou jsem nedávno přišel. Okey, přiznávám, že jsem nevěděl, o čem psát, a tak jsem seděl u počítače asi 12 minut a pak mě něco napadlo. To NĚCO je to, co mě rozesměje. Všiml jsem si, že mě nejvíc pobaví ty popisy lidí v profilu. Žádnej článek se tomu zpravidla už nevyrovná. A tak jsem si řekl následující… Napíšu si článek o sobě, co bych si o sobě napsal do profilu, aby to bylo zajímavý. Že je tam moc slova "sobě"? Nebuďte hned takoví detailisti! Mohl bych Vám vyprávět něco o mém působení ve škole, ale na to nejsem ještě zdaleka připraven a veselé to pro mě bude asi až za 5 let. Sleduju teď u toho zároveň online přenos fotbalu. Myslím to psaní. Taky jste si vždycky mysleli, že když je to "online", že je to video?

Dobře, nebudu zdržovat, jdeme na to…

Jsem kluk, což jste možná poznali z toho, že nepíšu "a" na konci většiny slov, nebo že píšu o klučicích věcech, třeba o detektivech. A taky, že moje hlavní postava bývá z 99,9 % muž, protože si jaksi neumím představit, jak se chová žena uvnitř. Moje vedlejší ženské postavy jsou proto pozorovány z dálky a nevíme, co si úplně myslí. No, a často jsou poměrně dost nezajímavé v porovnání s muži. Nechápu, jak mohla Agatha Christie vymyslet Hercula Poirota nebo naopak tam ten Švéd tu Lisbeth.

Hledám svoje místo. Učím se ovládat svoje emoce, nebo spíš je pochopit. Znáte takovou tu větu: "Důležitý je poznat sám sebe."? Tomu jsem se vždycky smál, jak poznat sám sebe? Vždyť se znám! Jak se můžu znát ještě líp? Vždyť jsem se mnou pořád! Přece vím, co udělám! Ale kde se rodí nápady? Teď ještě nevím, co napsat… a teď už mě něco napadlo! Před chvílí jsem to ještě nevěděl. To je trochu filozofie. Já se znám totiž jenom z minulosti. Ze záznamu, z toho, co si pamatuju. Takže ne z budoucnosti, ale z minulosti vím, jak se asi zachovám. A pokud vím, což je hlavně můj případ, že se nezachovám v určité situaci úplně dobře, a ta situace přijde, tak přece nikdy nemůžu tu situaci zvládnout, když myslím na to, že jsem ji minule zvládl blbě! Chápete? Ale vraťme se zpět. Poznat sám sebe? Myslím, že lepší je poznávat, než poznat. Poznat je už moc definitivní. Nebo ne, kašlu na to...

Baví mě všechno jenom chvilku. Chtěl jsem malovat. Namaloval jsem Homera podle předlohy z Googlu, docela se mi to i povedlo, ale to byl můj poslední obrázek na několik let. Chci víc číst, chci víc sportovat. Ale den se skládá ze vstávání, cestování, pak sezení na jednom místě několik hodin, únava, přijdu domů a nechce se mi už nic dělat. Tak si sednu, podívám se na Ano, šéfe, který jsem už stokrát viděl a jdu spát. To jsou mé dny přes týden. Škola z nás chce asi udělat pasivní, unavené a jednotné lidi. U mě se jim to daří. Za tmy tam a za tmy zpět. Ovšem, chyba je samozřejmě i ve mně, jsem moc línej.

Nějak se to proměnilo na depresi a lítost, co se dá dělat. Je to můj blog! Nechte mě!

Úsměv je vzácnej! Nedávno jsem seděl v autě naproti škole a pozoroval lidi, kdo z nich se ráno usmívá. A jeden člověk tam byl! Asi nějakej blázen. Normálně se smál, takže buď drogy, nebo alkohol. Vystoupil jsem z auta a šel s nimi. Připojil se do lajny zachmuřených lidí a jednoho závisláka. A jdeme všichni jako na porážku, už se to krátí. 50 metrů a jsme tam - padne na nás to důvěrně známé nevlídné místo s vrátným za posuvnými dveřmi. Ale tentokrát prochází naproti nám jedna neznámá holka. Už jsem psal, že přesně nevím, co se slečnám odehrává uvnitř, ale v ten moment se usmála! Z toho zástupu osob se svěšenou hlavou si určitě každej myslel, že to je na něho. Jen pro info, byla pěkná. Snažil jsem se usmát i já, měl jsem trochu ztuhlou pusu a než se mi to podařilo, tak už jsem byl za ní. Ušel jsem nějak bezmyšlenkovitě 50 metrů a najednou stojím vevnitř, teplo, bufet, automat na kávu… a já si pro sebe říkám: "Určitě to bylo na mě…"

Chápete taky, proč se používá výraz "zbytek večera"? Hezký zbytek večera, jak zbytek? Jako, že už toho moc nezbývá? A proč mi to někdo připomíná, že už končí?! No, nic.

A stalo se mi, že se mi dostal nějakej vir do PC, kterej způsobuje v prohlížeči automatické otevírání záložek. Jsem třeba na Seznamu.cz a za pár minut se otevřou 2 stránky. Často k tomu dojde ihned po zadání webové adresy. Takže to neustále myší zavírám. A když jsem pak na cizím počítači, třeba ve škole... tam žádnej vir není! Taky jak by se tam dostal? A já už nemusím zavírat. A na to právě nejsem zvyklej! Sedím a čekám, kdy přijde otevření a ono nic! Moje reflexy jsou úplně zbytečný a já cítím úlevu jako nikdo jinej, kterej to vůbec nezná. Jak říká Jaromír Jágr: "Pokud chceš dobře bruslit, musíš na tréninku na nohách nosit závaží..."

Začíná druhej poločas, jdu si číst, hezký zbytek večera!


Poslechněte si aspoň píseň, ať to je pro Vás aspoň trochu zajímavý...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Blondie Blondie | Web | 26. listopadu 2015 v 23:26 | Reagovat

Chci sportovat, chci číst... Udělej to. Je to otřepaný, zní to hloupě, ale v životě se dostaneš do situace, když už nebude čas, a pak budeš hrozně litovat všeho, cos nestihl.
Sám sebe, myslím, nikdy nepoznáš. Ne dost. Vždycky, když už si říkám, že se znám, udělám něco úplně mimo to, co jsem si myslela, že jsem. Takže to bych nehrotila.
Že nedovedeš psát jako jiný pohlaví? Dokážeš! Na mém blogu si sice moje povídky nepřečteš (publikuju mimo), ale za prá let psaní jsem zjistila, že dokážeš psát úplně o všem. Moje chlapský postavy byly zezačátku hrozně teplý, ale s tréninkem jim lidi začali věřit :) Psát, psát, psát a ono to přijde. :-D

2 povidky-z-prasku povidky-z-prasku | Web | 27. listopadu 2015 v 3:24 | Reagovat

Rozhodně dokážeš zaujmou,tak v tom pokračuj. A neboj se zkusit něco novýho. Třeba začni tim, že se zítra budeš usmívat ty. :-)

3 Just Blaze Just Blaze | 27. listopadu 2015 v 9:18 | Reagovat

Sakra, díky! Dodaly ("y" jako vy 2 holky) jste mi sebevědomí, že se teď usmívám, ale nevím, jak dlouho mi to vydrží! :D Snad aspoň do oběda :D Nejhorší je, že si všechno říkám, všechno už vím. "Budeš toho jednou litovat," připomínám si, ale ty kroky jsou moc pozvolný :D A to opačný pohlaví bych si rád přečetl, ještě kdyby tam budy nějaký niterný pocity :D To bych byl zvědavej! :D

4 Jane Jane | Web | 27. listopadu 2015 v 9:49 | Reagovat

S tím psaním jsem na tom docela podobně, jako ty. Snažila jsem se vzpomenout si, jestli jsem vůbec někdy napsala povídku s hlavním mužským hrdinou, a myslím, že ne. U mě je problém spíš ten, že se většinou snažím dívat na příběh z perspektivy hlavní postavy, snažím se do toho vžít, takže je jasné, že nebudu psát jako chlap :D. Jinak dřív jsem dělala to, co ty. Přišla jsem ze školy totálně vyšťavená, a pak jsem zapla telku a zkysla jsem u ní až do večera. Pak jsem si ale sedla a sepsala jsem si na papír věci, které bych chtěla změnit a dala jsem si ho na viditelné místo, ale ne proto, abych splnila nějaký další seznam povinností, ale proto, aby mě to motivovalo k tomu, dělat věci, které opravdu dělat chci. Třeba více číst už pro mě není až tak nesplnitelný úkol, stačilo jeden večer místo noťasu otevřít knihu, no a pokud je opravdu dobrá, tak se většinou nemůžu dočkat, až se zase budu moct začíst :).

5 Just Blaze Just Blaze | 27. listopadu 2015 v 16:00 | Reagovat

Určitě jde i o zvyk. Jsem naučenej přijít, nesundat si ani bundu a pustit si notebook, pak si připravím jídlo a jdu před televizi a je jasný, že vzít si knížku je pro mě daleko náročnější a musím sám sebe přemlouvat :D Takže říkáš, že seznam funguje? Dobře, zkusím to. To nevypadá náročně. Kdyžtak to budu u tebe reklamovat :D Mně se třeba u psaní líbí styl různých hlavních postav a propojit jejich příběh jednou událostí, něco jako film 21 gramů. To je podle mě nejtěžší. Ale tam bych měl stejně pořád jenom jednu postavu ve 4 verzích, nějak neumím opustit sám sebe :D Maximálně by jedna třeba říkala v každé větě "Dobrá.", nebo druhá vyprávěla vtipy :D Ale jinak stejný...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama