" " Charlie Chaplin

Trochu jinak

22. prosince 2015 v 19:38 | Just Blaze |  Povídky běžného života
Celý týden toho mám až nad hlavu. Neustále ten pocit, kdy dělám jednu věc a už myslím na jinou. Z toho pramení logicky chyby. A z chyb špatná nálada. S peněženkou v kapse procházím kolem stánku s kávou jednoho obchodního centra. Trdlokafe. V myšlenkách si kontroluji svůj vnitřní seznam. Seznam potřebných úkolů. Nestíhám. Míjím stánek, u kterého jsem si ani nestačil všimnout, zda u něho někdo stojí. Koupit dárky, napsat seminární práci, zabalit dárky, naučit se na test.

Prostory jsou barevně vyzdobeny, uprostřed se tyčí několikametrový svítící strom. Prosinec, těsně před Vánocemi. Shon v plném proudu. Zastavím se. Co jsem to sakra chtěl? Přemýšlím, ale marně. Pro co já vůbec jdu? Najednou si vzpomenu. Balicí papír! Po Štědrém dnu už budu klid, to si odpočinu. Nebo určitě po svátcích. Přečkám s alkoholem ty nekonečné návštěvy. Jenže to se zase objeví něco do školy. Prostě někdy to určitě vyjde! Zabořen do sebe nechávám za sebou obchody s oblečením a elektronikou, útulnou kavárnu, přeplněné parkoviště. Nervózně se vyhýbám všem lidem proti sobě a mířím do drogerie. Po drogérii mě čekají další části mého seznamu.

Zastavím u kavárny. Uvažuju. Nakonec vstoupím dovnitř. Ohromí mě vůně kávy a jakýsi nepřenosný klid. Přistoupím k obsluze. Objednám si espresso. Objednám si ho bez mléka, jenže paní mě asi přeslechla. Na stěnách visí vkusně vybrané obrazy. Stolky jsou rozmístěny po čtyřech. Pár z nich je už obsazených. Vyberu si jeden a společně s kávou a se zapůjčenými novinami se posadím. Vezmu do ruky mobil, jenže ho zas schovám do kapsy. Teď ne!

Rozevřu noviny, upíjím kávu. V příloze o kultuře je umístěn rozhovor. Historik hodnotí úroveň výuky dějepisu. Začtu se pořádně. Vyplývá z něj, že poslední desetiletí jsou nedostatečně vysvětlována. To bude asi ten důvod vysokého počtu mladých komunistů a neonacistů. Rozhlédnu se po kavárně, je mi tu dobře. Usmívám se. Přesně to jsem potřeboval! Nesleduju hodinky a jen tak koukám kolem sebe. Hrnek už mám dávno odnesený, obsluha si spolu o něčem povídá. Nová vlna energie. Vedle u stolku muž a žena. Mají před sebou ty stejné noviny. Ty poslední desetiletí, co?

Zvedám se, i když se mi nechce. Zapínám bundu, dávám ruce do kapes. Vycházím ven. Chladno, temná obloha bez hvězd. Nic se nezměnilo. Parkoviště je stále k prasknutí, proti mně se řítí davy dalších nedočkavých lidí. Jdu dál, až se zastavím u obchodu. Zde najdu ten potřebný balicí papír. V hlavě stále svůj vnitřní seznam. Jen na něj přibyla položka navíc. Úkol, který je potřeba bezpodmínečně splnit. Ten úkol s názvem KLID


(Pro Karla od Karla)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Niki Niki | E-mail | Web | 22. prosince 2015 v 20:00 | Reagovat

Tenhle pocit tak dobře znám, že jsem se rychle otočila na podpatku a do města už nešla. Seminárky a všechny důležité věci dodělala do poloviny prosince, tedy minulého týdne a dárky nakoupila už v listopadu. Anebo když mi něco cvrnklo do nosu. Odmítám být tím blbcem, co každoročně bloumá okolo nákupáku a přeje si být doma a pak místo toho, aby si vychutnával dárky, přemýšlí nad tím, jak bylo hrozné ty dárky sehnat.Ach ty Vánoce...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama