" " Charlie Chaplin

Největší chyba je se nesmát!

21. ledna 2016 v 20:58 | Just Blaze |  "Názory"
Upozornění 1:
Tohle bude dlouhej článek

Upozornění 2:
Z mého blogu si můžete naprosto vše zkopírovat a nemusíte mi o tom ani říkat, ani nijak naznačovat

Zdravím! Vím, je to už otravné, ale jsem tu opět s novým článek. S článkem, jehož motto je zcela jasné a jednoduché: Dost bylo pesimismu! Smutných věcí je všude kolem dost, a proto já (i se špetkou alkoholu) napíšu něco veselého, jak říkají například kukuřice, tzv. k popukání. Toho veselého je zdá se čím dál míň, a tak jsem si vzal na svá vypracovaná bedra tento nelehký úkol. Úkol, výzvu, rozkaz, …

Rozkaz zněl jasně, muž s koženou…

Prostě Vás alespoň jednou rozesmát a očekávám tedy následně i níže v komentářích Vaše počty. Pochopitelně myslím počty Vašich neudržitelných smíchů a minut strávených v křeči. Popíšu Vám můj velmi nezajímavý den, který se stal naprostým propadákem, i když jsem postupoval podle mého nejlepšího vědomí a svědomí (to se přísahá u soudů, ne?). Malá odbočka.

Žil, byl kdysi jeden člověk v jedné malé vesničce u jednoho většího města. Jak to tak bývá, rodina toho (kdysi) kluka měla takovou menší zahrádku o rozloze fotbalového hřiště a pěstovala (chovala?) na ní jabloně. Nevím to úplně přesně do detailů, kdy se přibližně sbírají jablka, ale řekl bych, že asi tak na podzim. Určitého podzimního dne tedy vyrazila ze svého pohodlí, kde jim jinak nic nechybělo a bylo jim tam příjemně, celá sestava na sbírání ovoce. Po provedení této otravné činnosti vše uskladnili do jejich soukromého sklepa.

Logicky muselo dojít k následnému a nutnému opatření. Proti němu nemůže mít nikdo žádné námitky! Jak ta jablka padala ze stromů, různě dlouho zrála, tak to způsobilo fakt, že některá z nich byla částečně nahnilá. A samozřejmě bylo správné nejdříve sníst to mírně nahnilé ovoce, aby se nemuselo vyhazovat a nevznikla by tak škoda. A protože se čas nedá (zatím) zastavit, tak než se stačila sníst ta nahnilá, tak mírně nahnila i ta, která byla původně naprosto zralá a výborná. A hodnocením tedy evidentně je, že ta zmíněná rodina jedla celou dobu jenom nahnilá jablka!

Tím vším jsem chtěl říct, že i systém původně správných opatření nemusí nutně vést k dobrým výsledkům. A popsané souvisí (až na drobné výhry), jak brzy uvidíte, i s mým článkem.

Popis dne:

Už vstávání není lehká záležitost a nebál bych se říct, že nejtěžší část dne. Dělám to podobně jako ve své době Miroslav Horníček, jako on i já si lžu, vyloženě a naprosto vědomě si lžu. Že to všechno zvládnu, že to bude dobrý, že když vstanu, že mi bude líp, že zažiju nějaký pěkný den. A protože se umím dobře přemlouvat, tak nakonec vždy opravdu vstanu. Kdo řekl, že si váží každého nového dne, tak asi nikdy neměl zkouškové. Nicméně o škole tentokrát nebude řeč. Dnes mám volno! Jak říká můj brácha: "Člověk si to musí umět zpříjemnit." To ovšem nic nemění na tom, že mám určité povinnosti. Je zvláštní, že buď toho mám nad hlavu, anebo jednou za čas málo až jsem z toho sám nervózní…

Ocitám se v Tescu, uprostřed toho velkého obchodního centra. V ruce lístky se slevami (jogurty, pomeranče, tvarohy, atd.) - akce, že když to koupíte 2x, tak dostanete levnější zboží (jogurty, pomeranče, tvarohy, atd.). Dávám si tu práci, vše vyhledávám a vkládám do košíku. Ještě vracím lahve, pokud jste někdy vraceli lahve od piva (já pravidelně, když jich mám na dvě tašky), tak to znáte. Strčíte láhev a ona vyjede. Známka, že ji jako ten automat nebere. Znovu ji tam vložíte a zase vyjede. Vznikne souboj Stroj vs. Vy. Vyhrál jsem! Napošesté! Dostáváme se k pokladně = kapitola sama pro sebe. Sedí tam mladý kluk, od pohledu nováček. Už se děsím a očekávám, že určitě přijde očekávané.

"Nevíte, co to je za pečivo?"

"Nevím."

Ještě mi nikdo nikdy nevysvětlil, že bych měl vědět, jaké si kupuji pečivo. S výrazem pohrdání začne listovat v katalogu a následně něco namačká. Trvá mu to nekonečné minuty a lidé za mnou ve frontě začínají hlasitě vzdychat (a to ani neplatím kartou). Může si tam koneckonců namačkat, co chce. Snažím se pak uplatnit slevy na moje pracně vyhledávané výrobky. Marně.

"Máte Clubcard?"

"Nemám."

Ještě mi nikdo nikdy nevysvětlil, že bych měl mít s sebou při slevách Clubcard. Pocity jsou smíšené a opouštím prostory Supermarketu. V téže chvíli dostávám informaci, že divadelní představení, na které jsem se tak těšil, se ruší. Chtěl jsem Vám o něm napsat recenzi a zážitek přímo z akce, ale bohužel. Přesouvá se na duben! A nyní se dostáváme ke zlatému hřebu dne…

Poprosil mě známý (strojař), jestli bych mu nepomohl s jednou věcí. Pokud jste muž, tak nikdy nemůžete přiznat, že něco neumíte, maximálně se vymluvit, že zrovna nemáte čas. Popravdě jsem se bál, s čím přijde. Očekával jsem pochopitelně ten nejtěžší úkol na světě, například spočítat rovnice o dvou neznámých. Já vždycky obdivuju lidi, co se třeba vyznají v autech. Přijedete za nimi, oni otevřou kapotu vozu, mrknou na to a prostě ví! Řekne, že není dolitej olej. Úplně mě fascinuje, že nezačne listovat v nějakých učebnicích, jak vypadá motor. Co motor?! Jak vypadá auto??!

Atmosféra houstla, napětí se stupňovalo a požadavek byl vyřčen. Spadla mně brada, a tak jsem si ji zase musel zvednout. Dělal jsem samozřejmě jako že nic a že nic lehčího snad nelze ani vymyslet. Chtěl po mně zkrátit závit, tzn. odříznout část šroubu na požadovaný rozměr. Společně jsme se dlouho a hlasitě zasmáli té primitivnosti a já pak převzal "tu součástku". Nějaké základy naštěstí mám a vím, že je na to potřeba pilka na železo. Jenže, jak poznat tu na železo od té na dřevo? Došlo tedy na to známé pořekadlo: Pokus - omyl.

Začal jsem řezat. Řežu, řežu a ono to opravdu řeže. Konec šroubu odpadl a já pocítil vzrušení srovnatelné s tím, když Vám nečekaně odpadne odpolední výuka ve škole. Spokojený sám se sebou a se šroubem uchopený v rukách přicházím za oním známým se pochlubit a jasně mu ukázat, že to byla pro mě naprostá maličkost. Podíval se na to, podíval se na mě, nadechl se a řekl památnou větu:

"Hm, je to dobře uřízlý, to je pravda, díky, ale já jsem si to tady už uřízl sám..."

Cože? Tak proč to po mně chtěl, když si to udělá sám? Než jsem stihl cokoliv říct, stačil jsem si všimnout toho jeho šroubu. No. Pokud bych měl učinit nějaké srovnání… Hodí se na to pouhá jedna věta: Už chápu, že si to udělal sám… (ach ta zdvořilost).

Den pomalu končí, já píšu článek a mimochodem, dnes je Den objetí, tak Vás všechny pomyslně objímám! A udělejte pro mě něco (i pro sebe), něco velmi malého a řekněme zanedbatelného. Zasmějte se něčemu! Čemukoliv! A nemusí to být zrovna ten můj nepovedený a trapný článek…

"Největší chyba je se nesmát!"

(a mám i splněné téma týdne)

Váš J. Blaze(n)


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Broken girl Broken girl | Web | 21. ledna 2016 v 21:08 | Reagovat

My jsme ve škole normálně používali pilky na železo na dřevo a naopak :D :D

2 Just Blaze Just Blaze | 21. ledna 2016 v 21:13 | Reagovat

[1]: :D Tak jasně, hlavně, že to řeže... :D

3 womm womm | E-mail | Web | 22. ledna 2016 v 10:43 | Reagovat

Aj tak dobre ... ja by som z tej šrubky neodrezal vôbec :D

4 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 23. ledna 2016 v 17:46 | Reagovat

Ale jo, zasmála jsem se dost :D A pily jsou jednoduché, ta na dřevo chroupe, na železo vrže :D
Ale s tou clubcard to máš ještě dobrý. Poslali tě do háje aspoň s jasným důvodem. (Myslím, že uplatnit slevu i s kartou je nejjednodušší způsob, jak na tvém "clubcard účtu" zaevidovat, žes slevu uplatnil, a zabránit tomu, abys třeba řekl, že ti kupóny nepřišly a chceš další. A samozřejmě opatření proti jejich krádeži.) Ale mě jednou pokladní vrazila ty kupóny zpátky do ruky s nějakým nesrozumitelným "tyhle platí dýl, teď dobíhají starší" bla bla něco s dvaadvacátým říjnem, přitom tyhle byly platné, a prostě smůla. Ale než z ní tahat srozumitelné vysvětlení proč je odmítla a zdržovat, to jsem odešla.

5 paralelnisvet paralelnisvet | Web | 23. ledna 2016 v 17:46 | Reagovat

tak na to, že mi k dobré náladě nepomohlo ani deset plechů sušenek, jsem se teď usmívala. Ty jsi v reálným životě asi něco jako můj kamarád J. z vedlejšího pokoje. Jen zaklepe, už vím, že se budu teď smát.

6 May May | Web | 27. ledna 2016 v 7:18 | Reagovat

Uááááh, otázky s pečivem! :-D "Tohle je ta celozrnná?" Ale nevyčítam jim to. Taky bych si to nezapamtoval.
Co se týče pilek, když jsem byl malej, chodil jsem do lesa pro klacky na šípy do luku. A řezal jsem to pilkou na železo. :D Takže žádnej velkej rozdíl.

Sakra, ono se to vážně dobře četlo. Jsi jeden z mála, sakra mála, to ti teda povim. Ramble on!
(rozkaz ten zněl jasně.. NESMÍ projet za ŽÁDNOU cenu!)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama