" " Charlie Chaplin

Strašidla v hlavě

18. ledna 2016 v 12:47 | Just Blaze |  Povídky běžného života
Nedělní odpoledne. Jeden z mnoha dní. Sedím na pohovce. Byt ve vícepatrovém domě. Panelový dům. Prosluněný. Bílé barvy. Nově zrekonstruovaný. Moderní vybavení. Před sebou stůl. Chlebíčky s vlašským salátem, lososové a česnekové jednohubky, lahve piva, sklenice vína, chipsy. Kolem stolu další osoby. Mluvíme. Příprava grilování. Naložené maso, hermelín, špízy. Oslava narozenin. Naproti nám zapnutá televize. Hudební kanál. Mám v krvi už dost alkoholu. Říkám víc než bych chtěl. Moje obvyklá kontrola selhává. V místnosti zvířata. Dva psi. Snaží se dostat k jídlu. Odháníme je. To, co můžeme my, oni nemůžou. Další téma hovoru.

"Máte to tady pěkný," slyším svůj hlas.
"Ty jsi tady ještě nebyl vlastně," odpoví Iveta.
"Nebyl, představoval jsem si to jinak."
"A jak?" ptá se znovu Iveta.
"Trochu jinak," řeknu.

Hůř se mi mluví. Ale je mi příjemně. Alkohol vykonává svou práci. Dávám si další chlebíček. Ostatní se něčemu smějí. Iveta vypadá šťastně. Je ráda za pochvaly. Mluví se o práci. Nové místo. Iveta popisuje pohovor. Míša mi donáší další pivo. Desítka. Usmívám se na ni. Také se usměje. Poděkuju. Sedíme vedle sebe. Vypadají s Ivetou šťastně. Už jsem si to v sobě ujasnil. Patří to k životu. Další z nevyzpytatelných věcí.

"Pojedete spolu na dovolenou?" ptá se Adam.
"Plánujeme," odpoví Míša.
"A kam?"
"Asi do Itálie," řekne Iveta.

Grilované maso. Krájené nožem. Jíme. Stůl je přeplněný. Kuřecí, vepřové. Zelenina, dresink. Oslabila se nepatrně chuť. Maso mi padá nechtěně na zem. Orientace slábne. Míša zametá. Přitom se mě lehce dotýká. Usměje se. Jako na malé dítě. Už si nic nedávám. Bojím se. Jsem nejistý. Piju pivo. Cítím, že je to už příliš. Větší rozestupy. Iveta šla zkontrolovat gril. Na balkon. Přenosný plynový. Adam vypadá znuděně. Dlouhý den. Od rána příprava. Šel by asi už domů. Zívá. Mně je tu dobře. Příjemná atmosféra. Starají se o nás. Nemám ponětí o čase. Pořád mluvíme. Hraje hudba z televize. Ticho je vytěsněno.

"Nechtěli byste s námi jít někdy na koupaliště?" řekne Míša.
"No já nevím," váhá Adam.
"Kam chodíte?" zeptám se.
"Na přírodní."
"Mohli bysme někdy," rozhodnu.

Míša se mi dívá do očí. Podívám se na Ivetu. Nejistota. Nebo pouze zdání? Jeden ze psů se motá kolem noh. Nevím, jak se jmenuje. Nevěnoval jsem tomu pozornost. Vstávám. Chce se mi na záchod.

"Na konci chodby vlevo," poradí Iveta.

Otevírám dveře. Všude čisto. Dvě holky v bytě. Potom jdu do koupelny. Malá. Sprchový kout. Ručníky přehozené přes něj. Tekoucí voda. Mýdlo. Zajímavá vůně. Mám nejistý krok. Procházím chodbou. Byt má jen pár místností. Za dveřmi ložnice. Zastavím se. Procházím zpět do kuchyně. O něčem se baví. Čas odejít. Vypadáme unaveně. Loučení. Dáváme si pusu na tvář.

Stojíme za dveřmi. Já a Adam. Brácha i já mlčíme. Jsme oba unavení. Zmáčknu červené tlačítko. Přivoláváme výtah. Rozsvítí se. Zanedlouho přijíždí. Starý typ. Malá kabina. Podivné zvuky. Nastupujeme. Adam stiskne číslo 1. Jedeme dolů. Přemýšlím.

Venku tma. Jedeme tramvají. Sedíme v místě pro čtyři. Jen my dva. Vedle nás dvě holky. Naproti přes uličku. Dívám se na ně. Baví se spolu. Hezké. Nevšímají si mě. Vidím rozmazaně. Slyším pouze názvy stanic. Zastávka Jemelkova. Reprodukovaný hlas. Ženský hlas. V tramvaji světlo. Ostatní lidi nevnímám.

Přicházíme domů. Všechno mi dělá problémy. Těžko se vysvlékám. Ležím v posteli. Točí se se mnou celý svět. Přemýšlím. Zážitky z oslavy. Složitě popsatelné pocity.

Nedělní odpoledne. Jeden z mnoha dní. Ležím. Mám zavřené oči. Řada otázek. Je tohle to správné? Je správné slavit? Opít se? Cítím, že se mi zvýšil tlak. Trochu mi buší srdce. Strávené odpoledne u sestřenice. Iveta vypadá šťastně. Je šťastná? Taky jsem dnes vypadal šťastně. Nebylo to pouze alkoholem? Byl jsem šťastný? Chci s nimi na koupaliště. Cítím, že ano. Teď s alkoholem chci. Kdo se v tom má vyznat? Co opravdu cítím? Kdy jsem sám sebou? Strašidla. Strašidla v mé hlavě. Usínám. Nic se mi nedá.

Druhý den vstávám. Nic si nepamatuju. Jsem v pokoji. Bolest hlavy. Oblečení poházené všude kolem. Sucho v ústech. Postavím se. Nejistota. Nejistý krok. Procházím ke svému stolu. Psací stůl. Lampička, notebook, tužky, propisky, papíry. Zvedám jeden z listů A4. Něco napsané. Moje písmo. Čtu.

"Chci s nimi na koupaliště."

Přemýšlím. Nevzpomínám si. Pátrám v paměti. Prázdno. Pouze útržky. Roztrhávám papír...


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama