" " Charlie Chaplin

Tma

11. ledna 2016 v 11:04 | Just Blaze |  Povídky běžného života
Těžce oddechuji. Pomalý krok. Sotva se držím na nohách. Srdce buší. Každý krok stojí moře sil. Tma. Nevím, kde jsem. Boty špinavé. Všude bláto. Vysoké stromy, jasná obloha. Hvězdy. Velký vůz. Možná. Musím se zastavit. Rozhlížím se. Nic nevidím. Stále stejný obraz. Ticho. Zneklidňující ticho. Jsem nejistý. Mám strach.

Zkouším jít dál. Naděje, že tam něco musí být. Jak jsem se sem dostal? Nevím. Bolí mě hlava. Slyším odněkud zašumění. Zastavím. Poslouchám. Nic. Jdu dál. Potřebuji pomoc. Držím se rukou za břicho. Bolí to. Jsem mokrý. Něčím nasáklý. Mám na sobě kalhoty a tričko. Potím se. Ozve se zapraskání. Snažím se zrychlit. Skoro běžím. Dochází mi síly. Opět zpomaluji. Chvíli klid.

Snažím se vzpomenout. Nejde to. Jen útržky. Nepodstatné věci. Včerejší snídaně. Oběd. Odchod z práce. Pak temno. Prázdno. Jako gumou vymazané. Udělám další krok. Podjela mi noha. Znovu divný zvuk. Narušil ticho. Někdo tu je? Ohlédnu se. Nic. Vše neměnné. Pokračuji. V dálce vidím odraz světla. Naděje. Nová energie. Cítím, že jsem blízko. Soustředím se na bod.

Přibližuje se. Srdce stále buší víc a víc. Adrenalin. Někdo tam musí být. Otočím se. Nic nevidím. Jen ten bod. Moje světlo. Světlo na konci cesty. Vzdálené asi jako fotbalové hřiště.

Ve vzduchu je cítit zvláštní pach. Směs stromů a kouře. V botách mokro. Déšť minulý týden. Přicházím stále blíž. Vidím obrys. Je to budova. Za oknem svícen. Několik svíček. Vánoce. Znovu něco slyším. Něco jako kroky. Nemám orientaci. Asi za mnou. Ohlédnu se. Nikde nikdo. Stále jen tma. Zakopl jsem. Padám. Klečím na kolenou. Nemůžu vstát. Opírám se o dům. Zvedl jsem se. Poslední zbytky sil. Na fasádě zůstává flek. Došel jsem ke dveřím. Zmáčkl na zvonek. Ticho, žádný zvuk. Čekám. Dlouhá doba. Dveře se otevírají. Pomalu. Uvnitř starší pán. Plnovous. Dopadá na mě část světla. Ustaraný výraz. Sleduje mě. Nedokážu nic říct. Držím se zdi. Jsem slabý. Padám.

"Pane, co je vám?!" vykřikne muž.

Snaží se mě zvednout. Nedaří se mu to. Jsem těžký. Nehybný.

"Vy jste od krve, co se vám stalo?!" ptá se dál vyděšeně.

Žádná odpověď. Nemůžu. Ležím na zemi. Tlumené hlasy. Víc lidí. Nerozumím jim. Cítím se jako opilý. Neovládám tělo. Něco se mnou dělají. Ozývá se houkání. Přestávám vnímat. Projíždí část vzpomínek. Záblesky. Zpomalený film. Pozpátku.

Jdu nekonečným polem. Držím se za levý bok. Bolest. Špatné dýchání. Boty kloužou. Bahno. Večer. Promočené tričko. Hvězdy. Křik. Žena. Zápasíme spolu. Cítím bodnutí. Nůž. Spadl jsem na zem. Nevidím ji. Je pryč. V ruce držím šálu. Padá na zem. Já spolu s ní. Náraz do hlavy. Ležím. Příběh pokračuje...


Jsem v lese. Listnatý les. Měkká půda. Pohybuji se tiše. Nechci vzbudit pozornost. Cítím nervozitu. Vzrušení. Všechno spí. Vhodná chvíle. Sleduju ji. Už nějakou dobu. Malá cestička. Slyším její kroky. Zrychlené. Spěchá. Rozbíhám se za ní. Lekne se. Vykřik. Svírám v ruce šálu... Tma.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama