" " Charlie Chaplin

Úryvek

30. ledna 2016 v 14:12 | Just Blaze |  "Názory"
Sedíte takhle ve škole, v uších sluchátka, posloucháte audioknihu, nejradši byste už šli domů, jenže to nejde. Dostanete se však k závěru kapitoly, která Vám způsobí nepopsatelné pocity. Musíte si tu pasáž přehrát ještě jednou. Ano, je jo tam! Něco, co Vám v hlavě může navodit snad jenom kniha…


"Já bych od ní nežádal tak mnoho," odvážil jsem se namítnout. "Minulost se přece nedá opakovat."

"Že se minulost nedá opakovat?" zvolal jako by nevěřil. "Co vás nemá? Ovšem že se dá!"

Rozhlédl se divoce kolem sebe. Jakoby minulost číhala tady ve stínu jeho domu, téměř na dosah ruky.

"Zařídím všechno přesně tak, jak to bylo předtím," řekl energicky a zakýval hlavou. "Však ona uvidí."

Mluvil hodně o minulosti a já z toho usoudil, že chce něco získat zpět. Snad nějakou představu o sobě samém, která se vtělila do jeho lásky k Daisy. Od té doby byl jeho život zmatený a v nepořádku. Ale kdyby se jednou mohl vrátit k určitému začátku a všechno to pomalu znovu projít, mohl by zjistit, co to je.

Jednou na podzim před pěti lety šli spolu v noci po ulici, kolem nich padalo listí, až došli k místu, kde už nebyly žádné stromy, a po chodníku se rozlévala měsíční záře. Tam se zastavili a otočili se k sobě. Byla to chladná noc, jaká mívá v sobě ono záhadné vzrušení, které přichází dvakrát do roka, kdy se mění roční období. Tichá světla v domech bzučela do tmy a mezi hvězdami se to hemžilo a hýbalo. Koutkem oka tenkrát Gatsby viděl, že bloky chodníků jsou vlastně žebřík, který stoupá k tajnému místu nahoře nad stromy. Mohl by se tam vyšplhat, kdyby šplhal sám a jakmile by se tam dostal, mohl sát z bradavky života, polykat nesrovnatelné zázračné mléko. Srdce mu bilo rychleji a rychleji, jak se Daisyina bílá tvář přibližovala k jeho. Věděl, že když tuto dívku políbí a navždy zasnoubí své nevyslovitelné vidiny se svým smrtelným dechem, nebude se už jeho mysl nikdy lehce vznášet jako mysl Boží. A tak čekal a ještě chvíli naslouchal ladičce, která uhodila o hvězdu, a potom ji políbil. Když se jejich rty setkaly, rozkvetla pro něj jako květina a vtělení bylo úplné.

Všechno, co říkal, dokonce i jeho děsivá sentimentalita mi něco připomínalo. Prchavý rytmus, úlomky ztracených slov, které jsem slyšel někdy dávno v minulosti. Na okamžik se mi na jazyk drala jakási věta. Bojovala o zrození a rty se tenkrát pootevřely jako rty němého člověka, jako by se na nich odehrával větší zápas než jen záchvěv polekaného vzduchu, ale nic se z nich neozvalo a to nač jsem se málem rozpomněl, zůstalo navždy nesdělitelné…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 4. února 2016 v 9:38 | Reagovat

Achjo, Gatsby... moje oblíbená kniha, jedna z mála, které dokážu přečíst za jediný den a vždycky se k ní rada vracím, ani nevím, proč.

2 Just Blaze Just Blaze | 4. února 2016 v 14:33 | Reagovat

[1]: Mně se taky libila! Taky ani nevím proč :D Je to prostě skvěle napsané. A na konci jsem měl pocit prázdna (a nebyl to hlad :D ), že to už skončilo. Bude mi to chybět... to se mi tak moc nestává :-) Já na rozdíl od Tebe totiž neumím číst knihy dvakrát :D Musím se ještě podívat na film! :-)

3 Bocian Bocian | E-mail | Web | 4. února 2016 v 20:16 | Reagovat

Veľký Gatsby je výborné dielo. Tú knižku som zhltol. Aj priateľke sa páčila a už spolu pozeráme film s Capriom. :-D Neviem prečo, ale mám toho herca veľmi rád, podľa mňa mu tá rola skvele sadla.

4 Just Blaze Just Blaze | 5. února 2016 v 11:47 | Reagovat

[3]: A letos asi konečně dostane i toho Oscara :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama