" " Charlie Chaplin

V autě

4. ledna 2016 v 22:10 | Just Blaze |  Povídky běžného života

Opět můj úsporný styl
---------------------------------------

"Komedie je tragédie, která se děje někomu jinému."

Charles Chaplin

Filip. Auto. Filip v autě. Podzimní počasí. Podle kalendáře zima. Silný vítr. Začíná se stmívat. Odpolední provoz. Spěch. Nervozita, agrese. Tři pruhy. Vozidla jedou plynule. Pomalu. Zatím bez zastavení. Nevzhledné prostředí okolo. Šedivé domy, billboardy, upozorňující na již proběhlé volby, prázdné ulice, prázdná dětská hřiště, bílé čáry na silnici. Jízda zpět domů. Jediný cíl. Bezmyšlenkovitý přesun. V hlavní roli čas.

Filip přibrzdil. Nervózně se podíval na palubní desku. 16:52. Většina dne v práci. Nekonečný pracovní čas. Jiný skoro ani nezná. Už však není v tom prostředí. Soustředění na výkon. Profesionalismus. Korektní vztahy. Transparentní chování. Život strávený na židli. Dostat se občas na schůzku. Pro firmu vše! Každý den tabletka Cipralexu. Otupit smysly, emoce. Nežádoucí pocity.

Sedí v autě. Myšlenky na zaměstnání. Nedokáže je vyhnat z hlavy. Stále se objevují. Znovu a znovu. Opět přibrzďuje. Něco se děje? Vidí červenou. Bílou. Červenobílou barvu. Plácačka. Policejní plácačka. Pomáhat a chránit. Dává blinkr. Zastavuje. Stáhne okýnko. Před ním muž. Vysoký. Světle zelená reflexní vesta. Naklání se.

"Dobrý den, pane řidiči," povídá muž v uniformě.
"Dobré odpoledne," odpoví Filip.
"Už skoro večer."
"No, ještě spíš odpoledne."
"Já bych řekl, že už je to skoro na hraně."
"Ale ten váš "den" určitě platí," řekne Filip.
"Tak dobrý den."
"Dobrý den."
"Víte, proč jsme vás zastavili?" zeptá se muž zákona.
"Vás je víc?"
"Ne, jenom já."
"Tak proč říkáte zastavili?"
"Promiňte, to mi asi uteklo. Vidíte snad, že je nás tady víc?"
"Právě, že nevidím."
"Tak vidíte."
"Proč jste mě teda zastavil?" zeptá se Filip.
"Dobrá otázka."
"Děkuji."
"Vy nevíte, proč?" položí otázku policista.
"Bohužel nevím," odpoví Filip.
"Ukažte mi doklady."
"Co tak najednou?"
"To se snad dělá, ne?"
"Já vím, že dělá. Ale udělal jsem něco špatně?" řekne Filip.
"Myslím, že ne. Myslíte si, že ano?"
"Já si nic nemyslím."
"Já právě taky ne. Máte auto v pořádku?"
"A vy?" ptá se Filip.
"Já ano, je služební," odpoví zaměstnanec policie.
"Ale s jistotou to nevíte."
"Řekl bych, že to vím s jistotou."
"Ukažte mi doklady."
"Dobře, hned to bude," řekl muž od policie. Odešel k autu. Hledá. Přichází s doklady.
"Tady jsou." Filip si je prohlíží. Důkladně.
"Vypadá to, že jsou v pořádku."
"To doufám," odpoví policista.
"Dobře. Tak můžete pokračovat v jízdě." Podává je zpět.
"Děkuji. Přeji pěkné odpoledne."
"Vám taky hezký večer," popřeje Filip.

Tlačítkem zavře okýnko. Zapíná blinkr. Za ním auto. Zpomaluje. Pouští ho. Filip děkuje. Na chvíli zapomněl na pracovní povinnosti. Už jsou zpět. Je čtvrtek. Zítra pátek. Poslední den. Po práci hospoda. Pití, zapomnění. Vymazání nahromaděného stresu. Týdenní restart. Zasloužená radost. Zapíná rádio. Zástup vozidel postupně zrychluje. Pokračují v jízdě. Různými směry. Za chvíli je doma. Parkuje. Všude tma. Večer. V domě se nesvítí. Je v něm prázdno. Pusto. Stejně jako v jeho srdci…


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama