" " Charlie Chaplin

Dnes

7. února 2016 v 19:55 | Just Blaze |  "Názory"
Už jsem dlouho nic nenapsal, za což jsou určitě někteří vděční, ale dnes se to rázem změní! Popíšu Vám svůj nevšední a neobvyklý zážitek (mrkání do kamery).

Vstal jsem docela brzy, mohlo být tak kolem deváté. Ty rána, kdy nikam nemusíte, jsou stejně nejlepší. Oblékl jsem se do trička a tepláků a šel se nasnídat. Připravil jsem si možná už tak týden prošlej kefír (u kefírů to prý nevadí) a uvařil si mátovej čaj. Maximum co se týká mé starosti na téma jídlo. U toho všeho jsem si přečetl den starý noviny (ono to stejně nikam neuteče). Nádobí odložený do myčky a se zaplněným žaludkem jsem si šel sednout k televizi. Nic extra zajímavého jsem tam neviděl, a proto se rozhodl jít do pokoje na počítač. Spustil jsem na DVTV rozhovor s Robertem Zárubou. Až na to, že měl Robert viditelně žízeň, mě to popravdě moc nenadchlo (Proč se nenapil? A proč to ta kamera snímá tak blízko?).

Zavřel jsem notebook. Prošel jsem náš rozměrný dům a vydal se ven na dvůr (+ zahrada). Zde máme umístěný pozůstatky mýho dětství, nostalgie ožívá. Branka, síť, hokejka, tenisák a já = Eric Lindros. A taky pes, co ty tenisáky rád chytá. Pustil jsem si rádio, myslím, že to byla Evropa 2 (při NHL taky hraje hudba, ne?). Střelu nemám špatnou, jenže pes je lepší. Vyhrál jednoznačně. Man Of The Match! Najednou je oběd, příjemnej pocit, když tě někdo zavolá k jídlu. Zajíc na smetaně, fakt moc dobrý. Doporučuju všem, jen si zkontrolujte broky. 2:0. Broky mě dostaly.

Po obědě tenis, Fed Cup, čokoládovej dort. Jsem plnej, ale kdo by odolal? Hráč NHL si přece občerstvení zaslouží! Po tenise fotbal, Chelsea - Manchester United, tolik sportů, až je to na mě příliš. Stmívá se.

Jdu se projít ven, potkávám stejně tmavý postavy, jako jsem já. Poslouchám audioknihu - Na cestě od Kerouaca. OK, tohle bude zase moje srdeční záležitost. Procházím stejný místa, který jsem procházel minulej den, předminulej den. Je to fajn držet rituály, člověk má mít jistoty. Zvláštní pocit, vypnul jsem přehrávač a vzpomínal na úryvky textu, který jsem poslouchal minule. Chtěl bych být jako Dean, jako ta postava z knihy. Být na cestě. Cestuju společně s hlavním hrdinou, s tím spisovatelem, co si myslí, že ho tam na konci něco čeká. Něco zaručeně lepšího…

A jak tak procházím tou naší vesnicí a míjím všechny ty rozsvícený domy s puštěnými televizemi, ty osvětlený autobusy, jezdící v pravidelných linkách, chce se mi zase zpátky domů. Zní to možná otřepaně, ale je to to nejlepší co mám, pocit bezpečí, pocit, že tam můžu být sám sebou. 5x8 m2 prostoru, ve kterým Vám teď píšu tenhle článek, popíjím vodu z plastový lahve, poslouchám Johnnyho Cashe (spoiler na jeden blog), večer se podívám na Gatsbyho. Je mi skvěle. Dneska jo, díky za ten den!

Zítra uvidíme…

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 paralelnisvet paralelnisvet | 7. února 2016 v 21:30 | Reagovat

Hah, zrovna tam jsem byla. DVTV natáčejí fakt na stísněným prostoru, možná proto je to tak zblízka. A nebo jen tak, žejo. Árt. Den je u nás podobný, akorát já si nehraju, ale dělám ty obědy a dorty. Gendrový problém! :D Hezký pondělí přeju

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama