" " Charlie Chaplin

Sny

9. února 2016 v 21:05 | Just Blaze |  "Názory"
Vítám Vás, přátelé, nepřátelé, holky, kluci, idioti…

Možná znáte pocit, kdy se skoro celej den zabýváte nějakou věcí a pak nakonec zjistíte, že to bylo úplně zbytečný. Nebo se taky něčím zabýváte celej život a pak zjistíte, že to bylo zbytečný. A to je teda daleko horší! Já měl v životě hodně snů. Nemyslím teď ty v noci, i když těch jsem měl ještě daleko víc.

Můj úplně první sen bylo mít brankařskou masku (kdo řekne "helmu", tak se s ním nebavím!) na hokej. A říká se, že máte jít za svým snem a jednoho dne se Vám zaručeně vyplní. To se stalo, šel jsem za ním vytrvale a otravoval rodiče, až mi jednoho dne skutečně koupili "masku". Jenže - mnozí už možná tuší - naši logicky spoléhali na to, že jsem ještě malej a nehledím moc na detaily. V tom se ovšem velmi mýlili, sice jsem opravdu nehleděl na detaily, ale tu hráčskou helmu s košíkem jsem od té brankářské bohužel rozeznal. To víte, připadal jsem si jako ten kluk v Pelíškách, když mu jeho táta dává k Vánocům ty trapný boty. Zanedlouho, jak jsem byl větší, jsem si pořídil (za svoje peníze) florbalovou masku, která má značný nedostatky (nejde chytat, když hrajete s pukem) a musel jsem uznat, že některý sny zůstanou asi navždy nesplnitelný. Anebo je na ně už pozdě…

Vždycky jsem byl vyhraněnej na sport a dodnes jsem. Naneštěstí jsem si vybral po rozumné úvaze nějakej solidnější obor (v mým případě technickej obor). Upozorňuju, až jednou budu pan inženýr v nějaký firmě, tak si to radši nechte spravit někde jinde. Nicméně moje další sny se omezily právě na školství, z čeho jsem pochopitelně už neměl takovou radost jako z hokejové masky. Spíš pocity úlevy, že dopadla dobře zkouška. Ze všech stran jsem vždy slýchával po postupném nástupu na základní, střední i vysokou školu: "Však uvidíš, co tě bude bavit." Odpovědí může být parafráze z Cimrmana: "Jsem průkopník ve slepých uličkách." Tzn., že zjišťuju, co všechno bych už nikdy nechtěl dělat. Víte, asi je to jednoduchý. To, co Vás zajímá od dětství, to Vás bude zajímat už napořád. Jenže to musí být samozřejmě něco solidního…

Co tak procházím životem a sbírám zkušenosti, jsem nyní v období, že bych mohl pomalu bilancovat. ___________________________ (Prostor na smích). Předat už ty moje zkušenosti těm mladším. Hele, vždycky jsem chtěl tetování, ale pořád se nemůžu odhodlat. Mám to kompletně vymyšlený, jen chybí to hlavní. Kdybyste náhodou někdo měl přebytečný peníze, nevěděl co s nimi nebo chtěl uspořádat veřejnou sbírku, tak dejte vědět. Do té doby to bude jeden z dalším mých snů…


Můžete si textu a umístění všimnout na fotce, doufám, že to jde přečíst. Pochopitelně to není "Genius", to je značka klávesnice. Takový sebevědomí zase nemám. Díval jsem se na internet a má to jenom jeden Američan, jmenuje se tak totiž píseň od Eminema. Zatím váhám ještě nad písmem, že bych si to udělal Arialem? Nebo Times New Roman? Vždycky jsem chtěl v létě na koupališti vyslíct tričko s tím, že by mě všichni očumovali a četli ten zmíněnej nápis. Vím, docela trapný…

Nejhorší, co se může stát je, že ztratíte sen. A dost často samozřejmě tím stereotypem, kdy dorazíte odpoledne ze školy, podíváte se na televizi a jdete spát. Denní rutina, co Vás ničí. Chtěl jsem být raperem (pár pokusů bylo), spisovatelem (pár pokusů taky bylo), vytvářet komiks (to nepůjde), fotbalistou (nohy jsou proti), kulturista (přijde mi to už divný), ale co teď? Dochází mi, že materiální věci mě tak už moc nezajímají. Nebojte, na každýho jednou dojde. Ale nelituju toho, že mě to dřív bavilo. Že jsem brečel po nocích, protože nemám Game Boy (ještě vloni).

Včera jsem byl u doktorky na odběrech… To mi připomíná hlášku od Miloše Kopeckýho. Že jednou četl v nějakým odborným magazínu, že chlapi, co měli po padesátce zarděnky, tak jsou prý na 99,9 % impotentní. A Kopecký na to: "Sakra, nemůžu si nějak vzpomenout, kdy jsem měl ty zarděnky…"

No a vstoupím tam, plná čekárna lidí, všichni důchodovýho věku. V očích úžas, že vidí i někoho jinýho než obvykle a taky o dost mladšího. Čekáme spolu. Co na tom, že doktorka ordinuje od 8:00 a oni tam jsou už od 7:45. Sedím netrpělivě, pozoruju ostatní. V takových místnostech a typech zařízení (jako třeba tramvaj nebo fronta v supermarketu) máte prostor na přemýšlení. V hlavě mi zní ten Katův rým: "Celou dobu trávíme hledáním vlastní cesty, aby nás nakonec všechny po tý jedný a samý nesly." Pravda. Jen má každej trochu jinej vývoj. Dělá mi radost někomu pomoct, dřív jsem byl daleko větší sobec. O to mám teď víc starostí. Celý to proběhne v normálu, jsem o několik ml krve chudší a odcházím. Zase do míst, kde není čas na žádný přemýšlení…

Vracím se zpátky k té věci, co jsem dělal celej den zbytečně. Znovu poslouchám song, kterej jsem před chvílí dokončil. Ne, není to dobrý. Obdivuju všechny skladatele a zpěváky, že na to mají nervy. Je těžký vyhodit něco, na čem jste dělali tak dlouho. Ale zase umění to poznat. To zvládnu! Z toho materiálu v mých myšlenkách teď vyplývají spíš takový abstraktní sny. Nepopsatelný, neurčitý. Být spokojenej, být sám sebou, zdravej, mít dobrý zaměstnaní, najít si bydlení, atd. Zatraceně, ta maska byla teda splnitelnější! Jen bych chtěl, aby to tentokrát dopadlo daleko líp, než že to bude jenom něco podobnýho…



Budu Ti hrát, dokud vydržíš...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 paralelnisvet paralelnisvet | 9. února 2016 v 22:52 | Reagovat

na konci mi chybí *pod článkem je prostor pro vaše sny*
(bavím mě kombinace tvýho vždy cimrmanovskýho humoru s takovou něžnou vážností, až tak, že bych ti chtěla dát tu masku, jen jí teda nemám, ale nějakýho hokejistu bych snad v nestřežený chvíli nechala nevědomky udělat ten dobrej skutek(?) - trochu rozvleklá závorka, dodává na významnosti). Mám sen, že bude pořád jaro, že budu prodávat kytky na rohu ulice a všichni se budou smát, když půjdou kolem, protože to prostě nepůjde jinak. Ale nejdřív se vyučím na architekta a tím reálným snem se snad radši nechám překvapit. (p.s.:vždycky jsem chtěla takovou tu hodně dlouhou autodráhu na dálkový ovládádní, co v ní malej angličák jezdí strašně rychle. A vlastně jsem jí dostala v 17, protože jsem dostala i bráchu a zjistila, že to tak super není. Možná jsou lepší ty nesplněný sny. Nikdy si to nemohly zkazit realitou :)

2 Just Blaze Just Blaze | 10. února 2016 v 13:59 | Reagovat

Jsem v šoku! Tak krásnej komentář! :-)

Díky, ale já se bez ní asi už nějak obejdu :D No, možná by to dopadlo úplně stejně jako ty Tvoje dvě poslední věty.. :D

Tvůj sen se mi líbí! A kdo neměl autodráhu, jako by nebyl... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama