" " Charlie Chaplin

Dotazník o životě (nebo tak něco)

7. dubna 2016 v 13:11 | Just Blaze |  "Názory"
Vítejte na mý profesionálně amatérský stránce o všem, co jenom život může před Vás postavit nebo položit. Podle mě je opět nutný udělat nějakej dotazník. Bez dotazníků by byl člověk chudší, a tak jsem vymyslel pár takových smysluplných otázek sám na sebe, protože se nikdo jinej v mým okolí neobjevil a celý jsem to podle nejlepšího vědomí a hlavně svědomí vyplnil. Myslím, že se mi ty otázky docela povedly, ne? Jsou rozhodně na dotazníku tím nejhodnotnějším…

Včera jsem bezmyšlenkovitě bloumal naší školou a během toho bloumání mě zastavila holka s fůrou časopisů v ruce a jeden z nich mi podala. Usmála se na mě a její kámoš mi navíc podal Kit Kat, a taky se usmál. Všichni tři se smíchem na obličeji jsme se mlčky rozloučili a já se vrátil zase ke svýmu bloumání. Tentokrát však s časopisem a Kit Katem, kterej jsem rychle snědl.

Otevřel jsem ho ze zvědavosti a přistihl se po chvíli naprosto ohromenej. Čím dál víc, jak jsem četl články a rubriky, tak z veselýho bloumání nezůstalo téměř nic. Byl jsem vysílen! Pokud si chcete přečíst něco náramně pozitivního, až Vás to dostane na úplný dno, tak ten časopis slouží poměrně dobře. Pochopitelně jsou tam umístěný rady, jakým způsobem naložit s Vaší kariérou nebo rozhovory s lidmi, kteří už toho spoustu dokázali a popisují svoji tvrdou a velice cennou cestu na vrchol.

Ale já se ptám! Kde je časopis o těch, kteří celou dobu na sobě dřeli a dneska pijou lahváče na nádraží, protože jim nevyšlo jejich podnikání? Podobnej průběh jak v Cimrmanovi ta pohádka: Jak chudák do ještě větší nouze přišel… Chápu, že to sem nepatří, že společnost se musí neustále posouvat dopředu a na nějaký zbytečnosti, jako jsou neúspěšní lidé, nesmí brát ohledy.

Přepíšu Vám jen názvy článků a určitě pochopíte, co mě tolik otrávilo. Pokud ne, tak to budu zničenej ještě víc, než jsem původně byl. Nemám nic proti těm úspěšným, proti penězům a aktivnímu přístupu, jenže mi ten model z USA připadá dost ujetej, když nás ve škole roky učí, že nejlepší je sedět a poslouchat a posledních pár let tady naopak platí, že by člověk měl argumentovat, být dravej, mít ostrý lokty a být sebevědomej…

Mladí, kteří vydělávají a zároveň zachraňují svět

Práce, která ji zocelila, jí přináší radost

Flexibilní pracovní doba: Zvyšuje výkonnost, ale není pro každého

Dobrý nápad do šuplíku nepatří!

Tyhle myšlenky mám v sobě hodně dlouho, ale tak nějak jsem se k tomu nechtěl úplně přiznávat, protože se to asi nehodí, aby někoho nebavily prezentace, obhajoby, cestování za prací po světě, atd. Vůbec mě to neláká. Nová generace je jiná, cítím to, že se svý kariéře věnuje už na škole, de facto od dětství. Hlavním metou pak často bývá získávání položek do životopisu...

Říkali nám taky na škole, že mezi hlavní výhody doktorskýho studia spadají měsíční stáže do Japonska. A já na to: "Výhody?"

Každopádně si trochu protiřečím, když chci po společnosti, aby nebyla pohodlná, jednoduchá a já takovej svým způsobem jsem. Jen se mi zdá, že ta otevřenost je strašně povrchní. Ano, lidi se dostávají ven, svět se mění, ale mně nepřijde lepší. Už možná mluvím jako nějakej starej chlápek, ale to, že máme hodně možností, můžeme dělat ty různý start-upy, brát dotace, studovat na výměnných pobytech, že tím hlavní cílem je zbohatnout. Jasně, kdo by to nechtěl, ale zbohatnout na hazardu se cení úplně stejně jako zbohatnout technologickým vylepšením. Nedělají se žádný rozdíly, ty se vymazaly. Úspěšnej člověk je ten, co je podnikatel, ať to bylo, jak bylo, a pak navíc může v pohodě vstoupit i do politiky a občané ho s radostí zvolí…

Nechme to být, je to můj problém, takže přejdeme na to, na co určitě mnoho z Vás nemá vůbec náladu a logicky to ani nebude číst. Dotazník!

1. Co je pro tebe v životě vůbec důležité?
Být zdravej, šťastnej, spokojenej, veselej, bohatej, naplněnej, jak se to tak říká. Já na tom nebudu nic měnit…

2. Co považuješ za svůj dosud největší životní úspěch?
Že ještě nejsem nikde zaměstnanej. Na osmou ráno do práce, porady, výkonnost, kariérní růst, atd. Oddaluju to, co to jde…

3. A co naopak za neúspěch?
Nebýt mýho zranění, tak kde jsem dneska mohl být? Určitě minimálně v nároďáku.

4. Jaký máš recept na kritiku ostatních?
Kritizovat se sám a jim už pak nezbývá než mě naopak pochválit. Z lítosti…

5. Už jsi našel svůj životní cíl? Jestli ano, co to je?
"Já nevěděl, že ho mám hledat." Forrest Gump

6. Pamatuješ si nějaký moment, který ti změnil život?
Těch momentů bylo samozřejmě spoustu, jenom se asi minuly účinku, protože žiju pořád stejně. Ne-li hůř. Když už, tak jedině k horšímu. Konkrétně? Školní výlety. Od té doby nemám rád skupinový a organizovaný zájezdy.

7. Co pro tebe znamená odpočívat?
Že by to byl ten životní cíl?

8. Co pro tebe znamená studium?
Prodlužování té fáze, že ještě nejsem zaměstnanej, ale už se to bohužel krátí…

9. Jak se zaručeně zbavíš deprese?
Pustím si nějakou veselou komedii. Českou...

10. Který člověk zatím ve tvém životě sehrál největší roli a proč?
Nejvíc Indy a Wich, PSH, Supercroo, díky nim jsem začal poslouchat hip-hop. Teď, jestli je to dobře nebo špatně. Pro mě asi dobře.


11. Co tě v poslední době nejvíc naštvalo?
V mým osobním životě, že mám třeba v hlavě vytvořenej ideální průběh nějaký schůzky a pak to z 99,9 % proběhne jinak, než jsem čekal. Ve společnosti ta rostoucí pohodlnost, jednoduchost, žádný hledání, žádný posunování hranic, žádný hodnoty.

12. Co tě v poslední době nejvíc potěšilo?
Divoké historky, skvělej film, kterej Vám neskutečně rychle uteče.

13. Jakými třemi slovy bys popsal umění?
Pro mě: hudba, film, kniha.

14. Co už bys v životě nechtěl zažít?
Maturitu a některý zkoušky, tak nedůstojně se můžete cítit jenom tam.

15. Co bys naopak chtěl zažít znovu, ale víš, že už to nikdy nepůjde?
Období, kdy jsem si hrál na Dominika Haška.

16. Pamatuješ si na chvíli, kdy sis uvědomil, že už víš, co chceš v životě dělat?
Pamatuju, ale to jsem byl asi opilej.

17. Kdyby ses neživil tím, čím se živíš teď, co bys dělal?
Živil bych se asi jako prodavač v trafice.

18. Máš rád na cestách i v životě plán, nebo radši jedeš bez něj?
Na cestě je to dobrý mít GPS, protože jinak se může stát, že se už nikdy nevrátím. V životě taky, i když mě to často rozčiluje, ale jakmile nemám nic před sebou, tak jsem depresivní.

19. Komu a jaké bys dal vyznamenání, kdyby sis ho mohl úplně vymyslet?
Zdeňku Troškovi za ty jeho krásný filmy. Za přínos v umění napříč všemi kategoriemi.

20. Co nejradši sdílíš se světem?
Svoje nadávky, kritiku a statusy na Twitteru.

21. Co si naopak necháváš sám pro sebe?
Svoje nepovedený fotky.

22. Co ti zaručeně vždycky zlepší náladu?
Když si uvařím kafe…

-----------------

Ještě takovej bonus na zasmání a pro menší upřesnění, ze zadní strany jednoho školního časopisu:


A nebojte, příště to bude snad veselejší, jsem přece pozitivní člověk. Třeba Vám zase ukážu nějaký fotky z toho, jak jsem byl na houbách, nebo tak něco…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 May May | Web | 7. dubna 2016 v 21:18 | Reagovat

Ty vole. Fakt? Koukam že prohodit si role by bylo peklo pro nás oba. :-D Ty v práci, já ve škole..
Ale když nevezmeš pozici kancelářský krysy, žádný porady and shit tě myslím nečekaj.
"Já nevěděl že ho mám hledat" - zasmál jsem se. :D Ale jiný části toho dotazníku zas docela bijou do očí..

2 stuprum stuprum | Web | 9. dubna 2016 v 6:12 | Reagovat

Tys hotový magor. :D

3 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | 9. dubna 2016 v 23:48 | Reagovat

Tak tohle jsem si pro pracovní vypětí týdne musela přečíst znovu. Řekla bych, že si docela hraješ s tím, jak co pochopíme (my, co tě s láskou ((nadšením?)) čteme).
Každopádně mám pocit, že většina lidí na akademický půdě se zabývá (pokud je to ta aktivní část) tzv. vyplňováním životopisu. Sbírá akce, studia, stáže, studentský kluby...aby si to v horizontu pár let zapsala do životopisu. Zatímco ten zbytek, co v tom volným čase nejspíš chlastá s kamarády, bude za těch pár let normálně pracovat, protože se neupnul na to, že je vlastně lepší než všichni ostatní a má nato papír, ale regulérně vstal (nebo u nás spíš sedl ke stolu) a něco udělal.  
Hnát se za bohatstvím mě taky mrzí. Dneska jsem viděla obrázek, kde se psalo, jak se nemůže dočkat, až si po tomhle všem sedne na lavičku před svůj nádhernej dům se slovy *i made it*. Trochu mě to nahlodalo. Nefandím hmotným statkům, ale...nechci to náhodou taky? Dokázat to? Hmm.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama