" " Charlie Chaplin

Květen 2016

Zápas

31. května 2016 v 22:33 | Just Blaze |  Povídky běžného života
Úvod 1: Dnes jsem si umýval vlasy šampónem, kterej měl mimo jiné 0 % kolaborantů. Tak zaplaťpánbůh, že aspoň někde nejsou…

Úvod 2: Jedná se o aspiranta na článek týdne, o fotbale nikdo tak zaníceně (a svérázně?) nepsal, nicméně výskytem sprostých slov (ne moc) k tomu pravděpodobně nedojde. Prosím i tak osoby do 18 let, aby tento článek nečetli, protože text není vhodný pro děti a mladistvé. Děkuji.

Úvod 3: Bavte se! Jsem přece nejvtipnější člověk, kterýho neznáte…

---


Tak jde čas (+ systém)

29. května 2016 v 1:00 | Just Blaze |  "Myšlenky"
Čau. Týden se s týdnem sešel a je tu opět pravidelná dávka pseudo humoru, kterou pochopitelně nemůže mít nikdo rád. A už vůbec ne na něj čekat. No. Tenhle článek jsem psal asi dva dny, což se obvykle nestává, většinou ho píšu zhruba 20 minut. Plus ještě x krát upravoval, x>0. Tentokrát to jaksi drhlo


Fragmenty

21. května 2016 v 21:25 | Just Blaze |  "Názory"
Dobrou slunečnou noc nebo dobrej tmavej den. Přede mnou stojí obrovská výzva! Po chabých a zoufalých pokusech o stvoření temnýho a monstrózně duchaplně depresivního článku jsem zpět s pokusem o stvoření temnýho a monstrózně duchaplně radostnýho článku! Ano, je to tak a všechno bude! Vtipy, Cimrman, historky, doporučení, moralizování, promlouvání do svědomí, maturita i Jan Werich!

Dělám to koneckonců pro Vás, protože je dneska sobota, všichni pochopitelně doma u televize, kde bohužel nevysílají pořad Tvoje tvář má známý hlas. Sleduju osobně tento pořad ze dvou základních důvodů:

1) Jakub Kohák je jeden z nejvtipnějších žijících lidí v ČR a nebál bych se říct i na Slovensku, co vystupuje v televize. Omlouvám se všem vtipnějších osobám v hospodách, restauracích, na sociálních sítích, při setkáních důchodců s živou dechovkovou kapelou, atd.

2) Jakub… Néé, to už jsem psal! Promiňte. Někdy jsem schválně trapnej, a jak říká Bolek Polívka: "Dělám blbýho, i když o tom nic nevím." Druhej důvod je, že nejde být prostě pořád intelektuál. Nebo spíš předstírat, že jsem. Občas si člověk od toho potřebuje odpočinout.

Musíme to všechno stihnout, nesmí to být příliš dlouhý! Bude to mírně interaktivní, máte radost? Ani ne? No dobře. Takže bude článek doplňovanej víceméně nahodilýma citátama a odkazama.

Přichází kvíz! Upozornění! Každej smí zvolit jen jednu odpověď!

Otázka: "Jak se právě teď mám (myslím Vy, ne já)?"

Odpověď 1: Dobře.

Odpověď 2: Špatně.

Výborně, kvíz je prohlášenej za úspěšně dokončenej! A kdo nehlasoval, tak se stává podle označení Jana Wericha přesně tímto:

"Je vůl!"

Často se mi děje, že někomu vyprávím svoji historku a on zareaguje způsobem, kterej moc neočekávám. Místo smíchu, kterej má logicky přijít, se dostaví pochopení, zájem, starosti a otázky, jestli to v pohodě dopadlo. Od té doby říkám svoje příhody s kamennou tváří a pokládám je za vážné a věřte nebo nevěřte i za závažné!

Líbí se mi přísloví, který jsem si sám trochu předělal. Například:

"Sedmi ranami zabil jednu mouchu."

Chcete ten vtip? Skutečně chcete? Je to Vaše zodpovědnost! Tak ne! Ne, nechte toho. Nic nebude! Nechtěli jste, nebudu se vnucovat…

OK, tak tedy jo. Aby to ale nebylo jak v Cimrmanovi, že se Svěrák ptá publika, jestli je zajímají různý technický záležitost a že na to má vzadu člověka. V sále souhlasí a Svěrák odpovídá:

"Jen abyste pak neříkali, že to nemělo cenu…"

Jde za oponu a volá na kolegu:

"Dneska chtějí!"

Možná ho znáte, to nemohu vyloučit. To nemohu opravdu říct…

Vtip:

Po finančním skandálu odstupuje velkej šéf jedný velký společnosti a svýmu nástupci předá tři obálky. Když bude prý v maléru, ať otevře postupně ony tři obálky a najde v nich vždy dobrou radu. Po měsíci se nováček uchýlí k otevření první obálky, stojí tam:

"Sveď všechno na mě."

Tak to udělá a nějakou dobu je vše v pořádku. Po čase dojde k dalšímu problému a otevře druhou obálku:

"Proveď reorganizaci."

Zase se to uklidní, až přijde opět za krátkej úsek na řadu i poslední obálka, kde je napsáno:

"Nachystej tři obálky."

Už se můžete smát!

Četl jsem na blogu.cz pár Vašich výtvorů a některý na mě velmi zapůsobily. Hlavně bych zmínil ten od Maye, kterej podle mě napsal nejvíc optimistickej a až napumpovanej očekáváním text o konci a taky o náboženství. Fakt paráda! Jestli to vidí pověřený osoby, tak článek týdne!

Další přísloví:

"Lepší holub v hrsti než vrabec na střeše."

Před chvilkou jsem se byl projet na svým kole, který je spravený, seřízený, naprosto schopný všeho potřebnýho a nezbývá mi, než všem doporučit pohyb. Není náhodou, když to převážná většina doktorů (9 z 10?) doporučuje, cítím se líp a během jízdy se navíc objevilo pár nezvyklých nápadů. Avšak má to takovej neopodstatněnej a mírně negativní dopad. Z těch všem nových myšlenek jich tak zhruba 11/12 zapomenete, než dojedete. Škoda.

Já si je ovšem napsal na papír! Zde je důkaz! - Vidíte, už zapomínám (2x Tleskač).

Nedávno jsem se ptal jednoho známýho, jestli by chodil spát, i kdyby to nebylo nutný a tělo to nevyžadovalo. Přirovnám to třeba k té mé jízdě. Kolik lidí by spalo, kdyby to bylo podobný jako ta zmíněná projížďka s kolem? Pár. Známej říkal, že ne a že by dělal místo toho spoustu důležitých činností. Já jsem odpovídal, že já ano, protože o žádných důležitých věcech nevím…

Když projíždíte kolem různých domů a stavení v mým okolí, tak si nemůžete nevšimnout, že v sobotu bývá na programu grilování. Takovej národní sport! Jako hokej, ale nemluvme o hokeji! Lidi grilují, protože se u toho asi může sedět venku a pít pivo. Sedět doma u elektrický trouby a pít pivo nicméně taky jde, ale nemá to tu atmosféru, ten společenskej status.

A: "Co jste dělali o víkendu?"
B: "Ále, měli jsme grilování…"

Slyšíte ten úder? Ten zvuk! Tu přidanou hodnotu? Ten příběh? Já ho tam vidím. Slyším? Cítím?

Díval jsem se minulej týden na takovou tu soutěž na Nově, takovej ten vykradenej formát 5 proti 5. Nooo, uvádí to ten… Noooo! Matonoha. Začínám takhle mluvit, smutná story (info). Google mi chybí v normálním životě a tam zazněla netradiční otázka. Zeptali se samozřejmě stovky našich spoluobčanů, co si myslí. Už jenom to bych nedělal. Ptát se spoluobčanů vždycky zavání průšvihem…

"Na čem si chlapci v pubertě trénují polibek?"

Nebudu Vás trápit tipy a přemýšlením, nejčastější odpovědí bylo, že si to trénují (trénujeme):

1) Na ruce.
2) Na plyšákovi.
3) Na kamarádce.
4) Na polštáři.
5) Na kamarádovi.

Ten kamarád mě trochu znejistěl, ale jinak souhlasím. A přidám jeden svůj neskromnej komentář: Na zrcadle. Mám se rád, no.

Můj den byl velmi obyčejnej a stal se opět charakteristickej mým děláním ničeho. A když říkám, že jsem nedělal nic, tak nemyslím ty herečky, co v časopisech vyprávějí, že NIC, ale učí se angličtinu, dívají se na film, jdou na kafe, sledují dokumenty, vyšívají, pletou, okopávají zahrádku, jdou nakrmit zvířata, opalují se, dívají se na hokej (nebavme se o hokeji!), napíšou odbornej článek na téma: "Migrační krize v Evropě aneb Jak to dopadne?", atd.

Někdy mi připadá, že den má víc než 24 hodin. Tedy pro cizí…

Dělal jsem prakticky jen dvě aktivity:

a) Jedl.
b) Díval se střídavě na TV a na PC.

A vidíte! I takovej člověk může žít! A co víc! Má dobrou náladu! Dneska!

Brácha ve středu maturoval, a sice se mi významně podobá, až mě to děsí, ale když jsem vznesl konkrétní a nemilosrdnej dotaz, jak to celý probíhalo, a jak to mají rádi hok… fotbalisti, jaký měl pocity, tak odvětil:

"Nebylo to tak hrozný."

Nebylo to tak hrozný? Co může být horšího proboha??! Co to je ta člověka? Je to vůbec můj brácha nebo ne? Něco jako ta hláška z filmu Na samotě na lesa:

"To je Váš otec?"
"No jistě."
"Ale nevlastní, ne?"
"Jakejpak nevlastní? Vlastní!"

Mě to ještě dneska budí v noci, když se celej spocenej uklidňuju, že je to pryč, že se to nevrátí, že je to minulost, že to mám za sebou! Možná si moc všímám detailů, ale on zase nepíše na žádnej blog. On žije, já o tom píšu. Kdo z nás to má lepší? Hm? Ne! Neodpovídejte!!

Přísloví přichází, když dojdou slova, když nastane trapná chvilka:

"Na každou vodu se vaří svině."

Tak mě tak napadá, že někteří lidi jsou normální a někteří divní. Člověk zase nemůže být příliš divnej, protože by to vyděsilo okolí, takže jednou za nějakou chvíli evidentně musí přijít "klidný" období, kdy se já chovám normálně. Naděje, že jsem ještě nezešílel a dá se se mnou rozumně mluvit. Záchvěv dennodennosti, zařazení do řady. Moc se stylizuju, moc přeháním, přehrávám, ale proč by to mělo vadit? Snad to někoho šokuje, ale je to únik, kterej potřebuju. Jen se mi těžko přemýšlí o běžných situacích, co se bude nakupovat, co se bude vařit, co se bude probírat ve škole…

Jsem toho plnej, nasycenej jak uhlovodík. Ukážu Vám úryvek svýho textu, když jsem si ještě naivně myslel, že mám tvůrčí nadání, všímejte si rýmů - ty jsou rozhodující:

Chtěl jsem jenom napsat dobrej song,
kterej bude dobrej jak Radek Bonk.
Člověk má mít vizi,
ale většina z nás má spíš krizi.
Spousta aktivit je spojena s penězi,
kdy je nám všechno nehmotný cizí.
Já nejsem lepší a to mě mrzí.
Ty starý časy vždycky někde zmizí.
Utíkám pryč do knihy,
když se rozdávají koblihy. (Ha! Babiš!)
Když vedou se ty dostihy
o zásluhy.
Kdo co udělal
a jak u toho vypadal,
kdo co dal na Instagram,
kdo se mě ptal, jak se mám.
Já nechci s nikým závodit jak König.
Nemám rád vanilkovou Kofolu,
chtěl bych víc chodit do lesa,
než do obchodu
a vrátit se o pár let zpět svýho života.
Dát sám sobě zprávu,
že jsem všechny těžký chvíle zvládl
a nemusím se nikdy ničeho bát
tak jako Jaromír Jágr.

Naivní. Jasně. Je to už dlouho. Čím bych to celý ukončil? Nevím. Nejsem na kole, nic mě nenapadá. Zbývá asi pouze:

"Neházejte žito do flinty!"

P.S.: Zjistil jsem, že vlastně jenom používám názory ostatních, takže kdybyste objevili něco, co patří Vám, tak podobnost není čistě náhodná, ale to je od Vás určitě zkopírovaný. Moc píšu, moc sděluju, mám moc potřebu informovat, ale dělám to pro pocit, že něco dělám. Znáte to…

Přibude víc cyklistů? Máte rádi vanilkovou Kofolu? Zabili jste někdy mouchu? Kolikrát jste viděli Hospodu Na mýtince? A co na to Jan Tleskač?

Ukázky pro trochu intelektuálnosti:


Kundera. Kdo to pochopil, tak má u mě pivo!


Trainspotting! Nejzábavnější kniha, co jsem četl. Tohle by měla být povinná četba, ne ten Ezop! Haha.

I. + G.

ČR - USA

20. května 2016 v 11:03 | Just Blaze |  "Názory"

ČR - USA

Začátek
Naši jsou unavení, Amerika je lepší, líp bruslí, Larkin je nebezpečnej, naši nic. To nevypadá vůbec dobře.

Před nájezdem
Zohorna? To nedá, to nemůže dát. Proč jede tak pomalu?! Teď se mu to zamotalo! Góóóóól!!! Jóóó! Góóól!! Jedinej Zohorna ho může dát! Teď to bude dobrý! Jóó!!

Po našem gólu na 1:0
Furch chytá dobře, chtělo by to uhrát. Amerika není tolik nebezpečná. Dáme ještě jeden gól a oni to už nedoženou.

Vyrovnání na 1:1
Proč ho tam tak pustil?! Škoda. Byl ofsajd? Ofsajd!!! Rozhodčí zasraní! Měli bysme využít nějakou přesilovku, když jich máme tolik. Teď by se zrovna hodil Jágr. Času na gól je ještě spoustu. Ta Amerika nás přece nemůže porazit. Jasně, jsou lepší, líp bruslí, ale neumí vůbec vystřelit, stejně jako naši. Mají slabý mužstvo... ale jsou lepší, no.

Červenkova šance
Nééé! Nejhorší hráč ten Červenka! Nikdy snad nezahrál! Kdybysme hráli třeba s Kazachstánem, tak dá tři góly, ale teď nic. Nezvedne ani puk, to bych zvedl i já! Proč to jenom tak nepřehodí, nenabere to na hokejku a nepřeplácne to tam? To tam klidně můžou položit na led dřevěnou desku a nikdo ji nikdy neprostřelí…

Vyrovnanej stav
Jestli budou nájezdy, tak to bude peklo. Nesmí prostě být nájezdy, za žádnou cenu, ten jeden gól tam přece musíme nějak dorvat. Zdá se mi to nějaký vlažný, divný, nervózní, nemá to šťávu, něco tomu chybí.

Prodloužení
Teď to bude těžký, ve hře 4 na 4 budou asi lepší - mají lepší pohyb. Ale ty nájezdy nesmí být. Prostě ne! Nikdy!

Naše vyloučení v prodloužení
Tak to je konec, to nemůžeme udržet, 4 na 3 je jasnej gól. Hrají to ale nějak blbě. To uhrajeme! Jo!! No a teď nájezdy, to snad ne. Ale lepší než dostat z té poslední šance gól...

Nájezdy
Takže končíme. Kašpar nedá, protože nemůže dávat věčně a nikdo jinej to neumí. Furch dostane všechny 3, takže konec.

Kašpar nedal nájezd
Nééé! Proč ho nedal? Místo tam bylo! To bylo ale úplně jasný, brankáři už ho znají.

Američan nedal gól
Jóó!! Teď musíme dát! Super!

Koukal
Cože? Vždyť nehrál! Třeba překvapí. Ne! Na hovno. Proč jel, když nehrál? To je zase skvělej tah! Teď musí chytnout, nebo je konec.

Američan dává gól
Konec! Končíme! Mám to přepnout? Ne? Je to už stejně hotový…

Zohorna se rozjíždí a musí dát
Zohorna nemůže dát dvakrát, to fakt nemáme nikoho jinýho? Nedal. Jasně. Konec. Blbci. Zaslouženě, nikdo nemůže říct, že nezaslouženě. Stejně by na víc neměli. Hráli by pak o třetí místo a plácali by se tam někde se Švédama. Měli jsme dostat z té poslední šance gól a nemuseli se pak takhle trápit. Hlavně, že má ten Záruba furt kecy, že nájezdy umíme, idiot…

Kdyby mně to bylo aspoň jedno, ale mě to fakt dost štve!

Hezkej den a nedívejte se na ty hokeje, nemá to cenu. Nemá cenu fandit, nemá cenu kupovat ty piva, kde píšou, abysme fandili, nemá cenu žít, nemá cenu už vůbec nic!


Svět kolem nás

19. května 2016 v 14:42 | Just Blaze |  Povídky běžného života

"Měj stále na paměti, že všechno je pomíjející. Ve štěstí nebudeš veselý a v trápení smutný."

[Sókratés]


Přepis rozhovoru

17. května 2016 v 22:19 | Just Blaze |  "Názory"
Zde je přepis autentického a žádaného rozhovoru mezi dvěma blogery, který tady myslím ještě nebyl. Týká se to psané formy, kdy si jednotliví blogeři vyměňovali jednotlivé věty mezi sebou a tím si tedy vzájemně odpovídali. Snad je to srozumitelné. Nemohlo být zveřejněno pochopitelně všechno, ale přesto je ta nejzajímavější část Vám všem právě přístupná…


Kavka

17. května 2016 v 11:02 | Just Blaze |  Povídky běžného života

Kavka.
Máme doma kavku.
Je černá, kovově lesklá, chodí po stole.
Chodí sem, chodí tam.
A pokřikuje: "Kam jdeš? Kam jdeš?"
Otec ji pozoruje zachmuřeně.
A občas ji slibuje, že ji přerazí.

Kavka.
Máme doma kavku.
Je černá, kovově lesklá, nechodí po stole.
Nechodí sem, nechodí tam.
A nepokřikuje: "Kam jdeš? Kam jdeš?"
Otec ji nepozoruje zachmuřeně.
A nic ji neslibuje, otec ji přerazil.


Fotky

7. května 2016 v 10:00 | Just Blaze |  "Názory"

Středa


Čtvrtek


Pátek


Sobota (ta vlevo)


W + H

1. května 2016 v 21:10 | Just Blaze |  Povídky běžného života

Můj oblíbenej rozhovor, chtěl jsem, aby tady byl (pro mě)

W = Werich
H = Horníček