" " Charlie Chaplin

Srpen 2016

Absolutní rým

30. srpna 2016 v 21:40 | JB |  "Básně"
Otevírám další rubriku, protože jsem asi poslední, co to ještě nedělá. Básně. Myslím, že by ze mě měl radost i takovej Jára Cimrman, vyznavač absolutních rýmu! Plus bude součástí ještě čtená poezie, která to trochu vyrovná, takže kvalita článku bude přibližně na nule. Začínáme s tím vůbec nejlepším: Jaroslavem Seifertem. Ten pokrok! Kde se to...

Proč?

27. srpna 2016 v 20:29 | JB |  "Myšlenky"
Umění je nebýt moc vidět a být kvalitní. Umění je být vidět kvalitní. A když nemáte, o čem psát, tak napište něco nesrozumitelnýho o pocitech. Ideálně o tom, že jste nešťastní. Nekonkrétně, protože síla je v naznačení. A hlavně si neodporujte tím, co píšete. Když člověk jde po ulici, tak všechno ostatní stojí. Když člověk stojí na ulici, tak všechno opět stojí. Kde je nějaká spravedlnost? Člověk prostě musí chodit, aby někam došel. Ale no tak! Žádný metafory. Bavíme se o chůzi, když chcete metafory, proč nejdete na jinej blog?


Sebedestrukce

24. srpna 2016 v 12:21 | JB |  "Myšlenky"
Je to poprvé, co mám dřív vymyšlenej název článku, než ho dopíšu. Vždycky tomu bývá naopak. Sebedestrukce. Můžu si říkat, že to není fér, že život není fér, ale pravda je taková, že já dělám všechno pro, abych se zničil. Když se zeptáte lidí po vážných nemocích, většinou odpoví, že jim to změnilo život, že se chovají jinak. V mým případě se nezměnilo nic, jen přibyla takhle starost.

Kalhoty jsou mi zase příliš volný a padají, musím si je přidržovat. Opakuje se to úplně přesně jako před pár lety. Koncem srpna, po školních obhajobách. Nejdřív jsem si myslel, že jsem jenom něco špatnýho snědl, že stačí si dát několik dní dietu a ono to přejde. Mám dietu už zhruba týden, jím rohlíky a piju desítky čajů denně.

Pořád stejný, tohle není rýma, to nestačí vyležet. Přijde mi, že na to nepomáhá nic, jenom ta velká bílá budova, kde se pomalu vidím. Střídají se fáze klidu a fáze horší. Pravděpodobně mám teď tu horší, co nepřejde za týden, co asi sám nezvládnu, i když se o to snažím. Jsem podrážděnej, protože se nemůžu na nic soustředit, každej tlak cítím o to víc, protože prakticky vnímám jen tohle.

Snažím se číst, poslouchat, dívat se na televizi. Chvilku to zabírá, naštěstí. Řeknu asi jenom pár věcí, nejde na to myslet, když je dobře, to prostě není řešení. Ale pokud není dobře, tak litujete těch dní, kdy dobře bylo. Je to jednoduchý, podobně jako dluh státu. Pořád nějakej bude a nikdy nebude dost peněz na výplaty. Lidi nikdy nemají dost a já nejsem výjimka. Správný myšlenky dorazí, až když je pozdě.

Začínám si myslet, že to není jídlem, že je to hlavou, jako všechno okolo. Vždycky jsem sportoval, nikdy jsem neměl nějakou nadváhu, a přesto mám tyhle problémy. Když vidím, kolik toho ostatní sní, tak mě to zaskočí. Nechybí mi to, nezávidím jim, jen bych nechtěl zažívat tyhle chvíle.

Samozřejmě, bez varování nepřijde změna, ale co když ji neumím? Co když se to bude pořád opakovat až do mýho zničení? Do mé sebedestrukce? V knihách je toho hodně, jen ne návod, jak se změnit, těm laciným pseudo návodům nevěřím, chci radu, jak tolik neprožívat, jak být víc v pohodě a neřešit zbytečnosti.

Snadno se to říká, snadno se to říká v těch dobrých chvílích, zdraví je asi vážně nejvíc důležitý, protože bez něj není ani všechno ostatní. Tenhle článek jsem nechtěl psát lítostivej, chtěl jsem, aby to aspoň trochu inspirovalo, že není tak zle. Mně není taky tak zle, mám dietu a myslím na ni. Jinak můžu cokoliv.

Závěrem asi jenom malá rada, která, věřím, zabere ode mě víc, jak od nějakýho psychologa nebo kouče, co to má načtený z knih. V knihách není všechno a ta rada zní, pokud to jde, je důležitý si vzpomenout na okamžiky, že to už někdy bylo dobrý. Pokud to někdy dobrý bylo, musí to být dobrý zase příště. Řešení existuje, potřebuju facku. A dlouhý procházky. Dejte si za mě něco dobrýho a nebojte, budu opět v pořádku.

Patří to ke mně a musím to dostat ze sebe...


Výročí

21. srpna 2016 v 21:29 | JB |  "Názory"
Ahoj, vy bando!

Po neuvěřitelné smršti komentářů na můj minulej vydařenej článek je tu další sousto. Troufám si říct, že ještě kvalitnější. Posbíral jsem zbytky své bohaté osobnosti a stvořil zázrak. Ano, jinak to nazvat nejde. Budou samozřejmě obrázky, bude ponaučení, bude motivace, bude vtip, bude za chvíli konec. A máme stříbro! A jak víme, stříbro je lepší než bronz. Ale horší než zlato. No, to bych už tolik nerozmazával…

Já vs. csfd

19. srpna 2016 v 11:28 | JB |  Povídky běžného života
Pokud se rozhodnete, že chcete komentovat na csfd, tak je důležitých pár kroků. Nejdříve musíte označit 200 libovolných filmů hodnocením, tzn. hvězdičkou 1 až 5 (+ odpad). Tenhle úkol není extra těžkej a za 3 dny to máte hotový. Nastane další položka a tou je vyplnění filmovýho testu, kterej jsem docela podcenil. Přiznávám, že jsem k tomu přistoupil jako člověk, co si vezme do hospody 20 Kč a čeká, že to dobře dopadne. Nedopadlo! Vyrazili mě! Avšak s nadějí, že se můžu polepšit. V tom testu by neměly být víc jak dvě chyby a já jich měl o dost víc, tak zhruba 4, některý otázky jsem spíš tipoval, vůbec jsem netušil, o co jde. Některý byly naopak velmi lehký.

Polepšení spočívá v napsání recenze 5 libovolných filmů, který nějaká komise, nebo bůhvíkdo ohodnotí a později přidělí nebo nepřidělí právo na komentování. Dnes mi odepsali, že mě tedy do svýho sdružení přijímají, mám ale takový obavy, že tam přijímají každýho. Nebudu si to tím asi kazit. Kopíruju seznam mých filmů, co jsem jim posílal.


Skoro půlnoc

18. srpna 2016 v 0:15 | JB |  "Myšlenky"
Skoro půlnoc. Plzeň prohrála 2:0. Už asi 4 dny nepiju kafe. Chci zanechat malej doklad dnešního dne. Možná je to marný. Plno chytřejších lidí umí popsat život líp. Život je přece nekonečný množství dobrých a špatných okamžiků. A dobrý a špatných relativně. Pokud chcete vidět nekonečno, zavřete oči. Pokud chcete přehlušit slova, tak zapněte hudbu. To mám z knih, to nemám ze sebe. Ze sebe toho mám velmi málo, až si připadám jako Dobrý Will Hunting, co všechno věděl, ale neuměl podle toho žít. K tomu měl v tom filmu psychologa. Hodně lidí v Americe má svýho psychologa. Teď může tuhle větu někdo snadno napadnout, protože to nemám ověřený, stejně jako ministr zemědělství, že roste počet lidí, kteří nehledí na ceny. Neodepsali mi z csfd, nemůžu komentovat filmy, to bych velmi rád. Asi je to znamení, že se nejedná o dobrou cestu. Zítra pojedu na výlet. Spíš asi. Nemusím jezdit do cizích měst, dokážu si je představit. Tohle mám opět z knížky. Jiří Suchý napsal, že jedna paní říkala, že její manžel musel dát trochu přes hubu porodní bábě, aby jim vrátila peníze. Manžel s tím tvrzením souhlasil až na to, že ta bába dala po hubě jemu a peníze nevrátila. Znovu to sklouzlo do citátů, a "sklouzlo" je asi od odkouzlení, žádný kouzlo. Přemýšlím nad těmi tématy, co pohoršují. Negativní článek má lepší startovní pozici, smutnej je před tím veselým. Obyčejnej den už dneska nikoho ze židle nezvedne. Chcete popsat můj? Dřív jsem to dělal často, teď míň. Napsaný to bude znít moc romanticky, takový to zdaleka nebylo. Vstal jsem, nasnídal se a šel do lesa. Vyšel jsem mírnej kopec, v samoobsluze si koupil borůvkový mlíko a neperlivou vodu. Jsem ujetej na mléčný výrobky, a to jsou navíc v krizi. Český mlíko je v krizi. Šel zpátky a potkával zástupy dětí. Na kolech nebo jen tak. Cesta byla dlouhá, zabrala celý dopoledne. Chodím a částečně i běhám pomalu. A poslouchám hudbu. Doma jsem se dal do přípravy králíka. Nejdřív najít recept, uvařit rýži v sáčku. Králík byl na smetaně, plus se zeleninovým kořením, nebyl čas na vybírání. Snědl jsem i jeho ledvinky, maso bylo trochu tužší, chtělo ještě pár minut v troubě, ale já měl hlad. Odpoledne jsem se díval na golf, kterej je fakt nudnej a snažil se stáhnout film, na kterej jsem zapomněl a vzpomněl si na něj až teď. Po tomhle nabitým programu jsem se jel projet na kole. Lehce neznámější trasou, což nedělám často. Taky to bylo jenom 9 km. Následovalo opět jídlo, rohlíky s máslem a čaj. A pak čtení, ze kterýho mám ty moudra. Nad vodou mě drží maličkosti. Těšení se, každej den bych se měl na něco těšit, ne vždy se daří, ale snažím se. Dneska to byl ten film a večer fotbal, co moc nedopadl. Žije tolik lidí na světě, že si to ani neumíme představit, určitě je víc lidí než požadavků. Nějakej ztracenej člověk se nepočítá, a přesto jsme všichni víceméně v zápřahu. Nemám rád, když se o někom říká, že je prostě takovej a tím se argumentuje. Dny jsou vyplněný jídlem a neobjevnýma věcma. Ničím zběsile originálním až nabývám dojmu, že je to zbytečný. To asi víme, že ne, že je to právě to jediný správný. Jenže je to složitý, máme ambice, máme představy. Člověk může být sympatickej někomu ze dvou důvodů, buď je mu podobnej, nebo by chtěl být jako on. Často bývá převládající druhá varianta, hlavně u mě. Vidím chyby u svých sourozenců, stejný jako dělám já. Stejný jaký jsem dělal dřív, ale nechtěl bych je v jejich věku slyšet. To je myslím odpověď. Staráním se o svůj obraz se přestávám starat o sebe. Hraje mi Lennon, víc náhodně než vědomě. Když něco svědí, tak si to namažete mastí a ono to přejde. Mohli by vymyslet i mast na odevzdanost. Namažete si ji na hlavu a ono to přejde. Cítím se slabej, kde bych měl být silnej a naopak. Pomáhá mi nejistota druhých víc než jejich jistota. Nejsem ochotnej trpět za druhý, proto radši trpím kvůli sobě. Vymezováním se proti naším spoluobčanům se vymezuju i proti sobě, protože část z nich mám uvnitř sebe. Inspiroval mě Kafka, v minulým článku, ale neumím psát jako on. Nepamatuju si jména ani příjmení. Obličeje o něco líp. Nebudu dělat mezery, aby se to hůř četlo. Nebudu číst články, který nemají mezery. Mezery se dají dohnat, i když složitě. Sportovci vnímají zodpovědnost, tak připomínají svoje předchozí zranění. Napíšu text přesně na A4. Ucelej a tématickej. Krize. Zemědělství i mě. Večer je na to vhodnej. Ráno je víc světla a víc myšlenek. Nepiju alkohol 5 dní. Nepiju kafe asi 4 dny. Nemám lepší pocit, možná jen potřebuju držet nějakej další zvyk. Třeba taky vytvořit dva články za jeden den…

Trapný věci

17. srpna 2016 v 17:52 | JB |  Povídky běžného života

Těší mě, že stále chodíte navštěvovat můj blog, i když ho nevkládám do tématu týdne. Ověřil jsem si, že to má asi smysl. Snad ty čísla nelžou! Proboha! Mám jednoho známýho, říkejme mu třeba Standa. Standa nemá rád trapný věci, taky když je mu z někoho trapně, když dochází k trapným okamžikům. Například teď opakovali Česko Slovensko má talent, kde jednou za čas vystoupí nějakej kouzelník a Standovi je to velmi nepříjemný, když vidí, že ten jeho program je nepovedenej. Dneska tam vystupoval i Batman, co jenom chodil a padal. Nebo rozhovor s Felixem Slováčkem! Výstava trapna! Trapný video jak má být!


Mimo soutěž

15. srpna 2016 v 19:49 | JB |  "Názory"

Čau, ahoj, zdar. Tohle je článek mimo soutěž, neměl by ho ani nikdo číst, protože obsahuje snad jenom úryvky z novýho alba MC Geye (rap), kde "trochu" pomlouvá tlustý lidi. Pustil jsem se tradičně do takový úmorný činnosti. Jak jinak. Život je plnej úmorných činností, proč si nepřidat nějakou další, ještě víc úmornou než si umíte představit.


Jak od Steinbecka

12. srpna 2016 v 14:36 | JB |  "Názory"

Pozdrav? Lidé se zdraví při setkání i při loučení a často přitom vyjadřují přání, aby druhý "žil" (živijó), zůstal zdráv (něm. Heil), případně "celý, neporušený" (lat. salvus).

Tak tedy Heil!


Pohovor

8. srpna 2016 v 23:09 | JB |  Povídky běžného života
Odpoledne. Situace se opakují, zkušenosti nabývají, jen já nemám ten pocit. Nejsem si vědomej, že se něco posouvá, stále zaseklej ve svých vnitřních limitech. Posunují se ty limity? Kdo ví. Čas se trochu opít a zavzpomínat, nejlíp na střední školu. Na chvíle, na který se snáz vzpomíná, než se žijí. Většina toho je jako cyklistickej závod, je dobrý mít to za sebou. A pokud možno vyhrát.