" " Charlie Chaplin

Říjen 2016


Posunutej čas

30. října 2016 v 17:35 | JB |  "Myšlenky"

Ahoj!

Složitý, plno věcí je složitých. Například ráno poznat, že je změna času, když to mobil udělá za Vás. Nebo být spokojenej a nemít hned negativní odsudky. Sedím v parku na lavičce, sedím na ní v Brně a pak ještě i někde dál. Ty místa jsou docela podobný, taky je tam dětský hřiště, taky tam už nejsou žádný děti, protože je tma.


Hlavně žádný potíže

24. října 2016 v 18:15 | JB |  "Osobnosti"
Neexistuje asi moc divnějších postav, co jsem měl tu možnost vidět ve filmu. Samozřejmě je jich spoustu netradičních a netypických, ale žádná není jako Donny. Jako Donny ze snímku Big Lebowski. Při prvním seznámení byste řekli, že je to docela obyčejnej kluk, muž, chlap. Má rád bowling a jak říká Walter, jeho kamarád z party, má taky rád přírodu. Vůbec ta řeč, kterou o něm Walter pronáší na konci filmu je vypovídající, značí se v ní úplně všechno.

Walter neví, co říct. Donny je součástí skupiny, která tvoří bowlingovej tým, vedle Waltera je to pochopitelně ještě Dude. Dude Lebowski, pravděpodobně nejlínější člověk na světě, kterýmu se stala ta nepříjemnost, že mu někdo vlastní močí znečistil koberec. A to jenom díky jedné smolné náhodě, kdy si ho nechtěně spletou s jiným panem Lebowskim, s chlápkem, co má na rozdíl od Duda hodně peněz. Jak do toho zapadá Donny? Nijak. A to je pro něj právě typický.


Donny chodí pouze na pravidelný srazy, kdy se hraje bowling, a neznáte asi člověka, kterej za svůj život uslyšel víckrát větu: "Drž hubu!" Protože Donny ji od Waltera slýchá skoro pořád. Až na malou výjimky úplně pořád. Čím si to zasloužil?

Ptá se. Hloupě se ptá, hloupě upozorňuje, hloupě se vyjadřuje, je otravnej. Když u ničeho není...

Není to ale tím, že by to myslel špatně, má jenom takovou potřebu. Někdo chodí na ryby a Donny se prostě blbě ptá. Nevypadá však, že by mu Walterovy rozkazy, aby držel ústa, činily větší problémy, evidentně si na ně už dávno zvykl.

Mnozí by mohli namítnout, že je jeho postava v ději a vlastně i v celým filmu možná zbytečná, nebo nerozvinutá, špatně napsaná, nemá dostatečnej prostor. V tom je ale její síla. Rozhodně. Donny se vyhýbá konfliktům a nejradši by hrál bowling a nic víc. A pak se na všechno vyptával, to je jeho. Bohužel mu není přáno, a pokud jsem zmiňoval tu Walterovi řeč o Donnym, tak se jednalo o řeč po jeho úmrtí. Donny zemřel předčasně, ne jako hrdina, spíš jako vyděšenej člověk.


Po jednom vyhroceným setkání s nihilisty Donny padne na zem. Dude si myslí, že ho postřelili, ale pravda je úplně jiná. Infarkt! Chtěl na světě jenom jednu věc - klid. Chtěl hrát bowling a objevovat přírodu. Byl to dobrák, co nestojí o žádný velký dobrodružství. Jako by to celý bylo pokaždý naopak...

Závěrečná scéna je dojemná, ale celkem nenuceně. Všechno plyne stejně jako dřív, ale v pozadí se ozývá smutná hudba. Záběr kamery je umístěnej na bar, kde sedí vypravěč, přijde k němu Dude, prohovoří spolu pár slov, kdy Dude říká: "Jedno strašně starý přísloví říká: Někdy tě posere pták a někdy… posereš ty jeho," a odchází zpátky k bowlingové dráze. Nevidíme Waltera, nevidíme potom ani Duda, ale víme jedno, víme, že tam s nimi už není Donny…



Theodore Donald "Donny" Kerabatsos: Co je to pederast, Waltere?
Walter Sobchak: Drž hubu, Donny!

P.S.: Nehledejte, co je pederast…


Zlo na své straně

18. října 2016 v 20:06 | JB |  "Osobnosti"
----

Založil jsem novou rubriku po vzoru podobné z jednoho časopisu, a co se mně líbí, tak to obvykle kompletně zkopíruju. Naštěstí asi neznáte originál, kterej je evidentně o mnoho lepší…

V situaci, ve které se nyní nacházíme, v situaci neklidu, nejistoty a očekávání, se hledá někdo, kdo nás zachrání a ochrání. Ochrání před nebezpečnými lidmi, před státem, zaměstnavatelem, nebo problémovou rodinou a zachrání před sebou samými. Hledá se někdo silnej, kterej ví, co se má dělat, udělá rozhodnutí za nás, ukáže směr a nebojí se. Předobrazen může být Frank Begbie z Trainspottingu, osoba, co přesně ví, co se má dělat a nepochybuje o tom.




Nastává však otázka, jestli je jeho chování správný a přínosný. Odpovědí mohou být rozdílný názory. Frank je nebezpečnej, vulgární týpek, kterej pro svoje nejbližší udělá cokoliv, a když píšu cokoliv, tak je to opravdu cokoliv. Klidně člověka přizabije, když se na něj špatně podívá, když se na něj vůbec podívá! Frankovi se neodporuje, Frank udává směr, Frank je bezchybnej, Frank prostě ví a jakýkoliv jeho chování je rozhodně ku prospěchu. Ku prospěchu jeho, nebo jeho přátel. Samozřejmě v jeho očích.

Uvnitř těla mu neustále pumpuje agresivita a je schopen při kulečníku, kdy roztrhne svou nešikovností potah stolu, rozmlátit tágo o záda nedaleko sedícího a nevinnýho chlápka. Snad to zní legračně, vypadá to zdálky možná i směšně, ale očividně by asi nikdo nechtěl někoho podobnýho v životě potkat a to na té protější straně. Pokud přejde do svýho obvyklýho transu, tak i přes jeho ne příliš svalnatou postavu, nažene strach komukoliv a vypadá to, že nikdy s nikým neprohrál - pochopitelně jím vyvolanej střet.

Výše zmíněný činí Franka ještě sebevědomějšího a odhodlanější si troufnout na každýho. Přátelé se v jeho přítomnosti zdánlivě mohou cítit klidně, ale není tomu tak, je hmatatelný jistý napětí a každou chvíli hrozí obrovskej výbuch. Frank nebere drogy jako ostatní, pije pivo, který snad může vysvětlovat agresivitu, ale základ v něm musí být přítomnej i bez něj. Miluje akci, vzrušení, neklid, rvačky.

Kombinací fyzickýho projevu a zákeřných praktik vzbuzuje v okolí respekt, kterej je dobrý mít na své straně. Získat tak pocit, že když je tady Frank, tak se přece nemůže nic stát. Frank by se o všechno postaral… co je na tom, že díky němu dochází k výtržnostem, ke kterým by pravděpodobně jinak ani nedošlo. Frankovi je potřeba být za to vděčnej.

Vyprávět o něm stále dokola vychloubačný, uznávající a často výrazně dobarvený historky z jeho soubojů, kdy někomu druhýmu nakopal zadek. Jednou z posledních scén filmu i knihy je však důkaz, že za čas musí nutně dojít k vystřízlivění, ne přímo doslova, ale spíš metaforicky. Frankova přítomnost, která je zprvu trpěná, chtěná a brána za samozřejmost, se v určité chvíli zpochybní. Zpochybní se Rentonem, jeho kamarádem. A je známou věcí, že pokud někdy dojde ke zpochybnění, tak už to nikdy nemůže být jako dřív, to Renton moc dobře ví.

Čtyři přátelé - Renton, Sick Boy, Spud a Frank - se nějakým svým přičiněním dostanou k velmi slušnýmu materiálu. Jedná se o heroin, kterej se rozhodnou přes dalšího překupníka prodat. Neznají branži, nemají odhad, tak sice velmi pod cenou, ale i tak získají slušnej obnos, kterej jim na nějakej čas zpříjemní životy. Obchod proběhne, zboží a peníze jsou vyměněný a zmíněná sestava se zastaví v hospodě na občerstvení.

Popijí, pokecají a rozdělí si sumu rovným dílem na čtvrtiny, zatím však zůstává všechno schovaný ve sportovní tašce. Večer pokračuje až do okamžiku, kdy jdou všichni spát. Během spánku Renton vezme a ukradne ostatním tašku a odejde s ní z pokoje. Při tom všem pocítí náhle příval provinění, protože mizí od zbývající trojice pryč. Není mu to líto jen kvůli jedné jediné osobě a tou je Frank. A právě díky Frankovi se už nikdy nemůže vrátit nazpět. Nikdy. V té nadcházející chvíli mu dojdou dvě věci. Zaprvé, že bez toho, že součástí party byl taky Frank, by ty peníze pravděpodobně nevzal a zadruhé si uvědomil, že rovnice: život poblíž Franka = někdy v budoucnu spokojenej život je u něj už víceméně nereálná...









30,23 %

13. října 2016 v 19:45 | JB |  "Názory"

30,23 %


Přirovnání

7. října 2016 v 20:04 | JB |  "Básně"
Trochu přirovnání! Máte rádi přirovnání? Kdo nemá rád přirovnání? Čtěte to nahlas, je to tak zamýšlený, ale dejte si pozor, aby Vás nikdo u toho neslyšel, to by bylo vysoce trapný. Okey, kašlete na čtení nahlas. Dobře, tak nebudu nic radit. Maximálně... ehm. Maximálně, že už je dobrý doma zatopit...


Myšlenkovej ostrov
Nad hlavami Petrov
Laviček je příliš málo
Přeplněných jak Guantánamo
Tramvaje produkující světlo a zvuk
Neviditelnej jak ultrazvuk
Nenávideněj jako Pán Much
Svět je cizí
V pravé kapse zmizík
Když jsi popsanej jak Charta
V tichu tóny jak od Mozarta
Podepsanej perem
Obklopenej revolverem
Svobodnej a spokojenej
Prázdnej a unavenej
Kanceláře a budovy dílen
Ve sluchátkách Bob Dylan
Neklidnej jak Izrael
Chybí Havel
Chybí kokain
Ábel a Kain
Co je v nás
Nedosažitelná meta jak černej pás

Když jsi v pohodě
Sedíš v hospodě
Nemyslíš na zítra
Na písně Jiřího Šlitra
Nemyslíš vůbec na nic
Co je za zdmi Bohnic
Už vůbec na nic
Nic -
To je právě to co chceš víc



Nedostatky

2. října 2016 v 15:41 | JB |  "Myšlenky"

Ověřil jsem si z minula, že na můj blog už vůbec nikdo nechodí - viz. FOTO. Komentáře mě trochu znejistily, ale tomu počítadlu prostě věřím. Co Vám mám povídat? Tenhle víkend byl složitej a kupodivu neměl žádný záchytný body jako je ležení u televize a čtení novin a časopisů. Kompletně ve spěchu, aby se to stihlo.