" " Charlie Chaplin

Prosinec 2016

Pohádka

25. prosince 2016 v 22:03 | JB |  Povídky běžného života

Inspirováno Ivanem Mládkem

Jednoho krásnýho rána se dvě děti školního věku, kterým se podařilo utýct před norskou sociálkou, rozhodly, že si založí svůj vlastní Start-up. Možná vymyslet nějakou aplikaci, kterých není nikdy dost. Neznalé prostředí, s výjimkou cesty autem do školy, ze školy, do kroužku a z kroužku, ovšem zabloudily. Zabloudily do míst, který znaly převážně z Instagramu a potkávaly zvěř, kterou znaly převážně z učebnic přírodovědy. A kdo ví jestli… Ocitly se v lese! A jak to tak bývá v zimních časech, už se poměrně brzy začínalo stmívat.


Jednoaktovka

21. prosince 2016 v 12:32 | JB |  Povídky běžného života

Za stolem se nervózně pohybují dvě postavy, muž a žena. Začíná odpočítávání, oba dva listují a srovnávají papíry, který mají před sebou. Naposledy se na sebe podívají, usmějí se. 3, 2, 1, …


Chlad světa

20. prosince 2016 v 0:30 | JB |  "Básně"

------------------------------------------------------------------------------------------------

Pohlédl jsem z okna
Zasněženej strom zakrývající zasněženou a pustou lavičku
Vybavenej šálou co nikdy nebyla v módě
Dvě mikiny
Vzduch prořízlej vlhkem
Studenost toho všeho mnou otřásla
Sedím na plastový židli kolem dalších kašlajících lidí
Bohatší o další rady do sbírky
Horkej čaj s medem a citrónem
Sáhnu na netopící topení
Zprávy v televizi
popisující novej sled netečnosti
Nechává mě to klidným
Vařím rajčatovou omáčku která není složitá
Oddalování budoucího kolapsu
Řešení neřešením
Otevírám okna a větrám těžkej vzduch
Pach pálícího se dřeva
Mléčný podnebí kdy
odpoledne postupně zeslabuje jas
jak ovladačem pro ovládání hlasitosti
Zprávy v televizi
Opakování a prohlubování netečnosti
Jdu si lehnout a pouštím do sluchátek audio
Výplň ticha Havlem a jeho Odcházením
Pomalu usínám do myšlenek o převlíkání kabátů
o ústupu ze scény, o ztracení hodnoty, o ztracení úcty ostatních lidí
Vliv funkce na odlidštění člověka
Zasněženej strom s sebou otřásl
Kus sněhu dopadl na prázdnou ulici
Zmrzlej povlak co odolává rozpuštění
Teploměr ukazující záporný čísla
Zimní chlad světa
co odolává času...

------------------------------------------------------------------------------------------------







Šifra mistra Leonarda, vánoční program, materiální věci, opakující se vtipy, hudba a fotky

18. prosince 2016 v 22:31 | JB |  "Názory"

Ahoj!

Tím Vaším hodnocením jsem pochopil, že máte radši spíš politický komentáře, než nějaký story a úvahy z mýho života… No! Jak říká ten kluk ze Sněženek a machrů:

"Čeho se na nás dopustí druzí, s tím už se nějak vyrovnáme. Horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami."


Superhrdina

17. prosince 2016 v 17:29 | JB |  Povídky běžného života

Víte… Být superhrdinou není snadný, je to právě naopak velmi složitý, podobně jako se vysmrkat po týdnu těžké rýmy. Já osobně jsem se ale rozhodl, že se jím i tak stanu, budu chránit hospodský před EET, budu chránit starý babičky před náledím, budu chránit tygry malajský před vyhynutím a nebudu za to nic chtít. Tedy kromě věčné slávy a plácání po zádech, ale nebudu chtít žádný finanční ohodnocení, dělám to kvůli lidem, protože jsou v ohrožení. Navíc je teď ideální doba pro můj nástup na scénu! Budu druhej po Petru Robejškovi…



Bilance 2016

9. prosince 2016 v 18:52 | JB

Dobrej!

Popíšu Vám události z mého pohledu roku 2016. Zase po roce! Posaďte se tedy, uvařte si čaj, rozbalte si sušenky, a pokud mi to vlastní paměť umožní, zde je výběr mého NEJ:


Prázdná úvaha o prázdnosti světa

2. prosince 2016 v 21:21 | JB |  "Názory"

Tak! Je konec Movemberu, shodili jsme kníry, co holky? Už je na čase. Rád bych tady odvyprávěl jeden příběh z tramvaje, ale nechce se mi. Dobře. Opravdu ne. Tak! Dobře.

Jel jsem prostě tramvají… tak moment! Já nejezdím prostě, jezdím spíš jako král. Sedím obvykle na takové té krabici u dvojsedadel, protože aspoň nemusím nikoho pouštět, kdo by taky chtěl sedět na krabici? A kdo ví, co je pod ní. Motor? Nechme ale podrobností, tohle nikam nevede, nebo možná vede, ale na špatnou stranu, něco jako moje cesty, když nepoužívám GPS.

Takže jedu a zničehonic se na mě usměje jedna paní. Mohlo jí být, já nevím, zhruba přibližně 60 let. Samozřejmě jsem zavrhl všechny plány na založení rodiny, i když je určitě dobrá kuchařka a to se cení, co víc bych si směl přát? Nic. Pochopitelně.

Promluvila do toho ticha. No, tedy, ozývaly se zvuky jedoucí tramvaje, takže zase takový hrobový ticho nebylo. Špendlík by například slyšet pravděpodobně nešlo, maximálně nějakej velkej, možná o průmětu jeden metr. To by pak slyšet asi bylo. Víte kolik je jeden metr milimetrů? Nevíte, co? Je to 100 centimetrů krát deset. Doufám, že už je to jasný, určitě jo.

Takže promluvila do toho hluku, jestli vystupuju, psal jsem o těch mých zavrhnutých plánech, že by to mezi náma nedělalo dobrotu, takovej věkovej rozdíl. No uznejte, byla by tam propast takových 5 let, no. To už je hodně. Byla by o pět let mladší než já. To nestrpím! Asi se dneska podívám na Cimrmana, ale to jsem odbočil. Mám přednost zprava! Ha, takže pravice má přednost před levicí, to si pamatujte. Babiš není pravice! Nechtěl jsem tady zmiňovat to jméno, co se nesmí vyslovit.

Babiš
Babiš
Babiš
Babiš

Ale… když už jsem to udělal, tak je to jedno, znáte to. Dáte si první pivo a říkáte si, že si dáte klidně další + klidně i litr slivovice, že to už je stejně jedno. Tak takovej pocit z toho použití jeho jména právě mám.

Vlastním jeden splněnej a jeden nesplněnej sen. Splněnej, že jsem se vždycky chtěl dožít roku 2000 a nesplněnej, že jsem se vždycky chtěl dožít 60. let 19. století. Pardon, dvacátýho! Tohle mi dělá problémy, stejně jako římský číslice, nebo data. Kdy a proč byl pád Bastily?

Mám účtenku… máte účtenku? Každej by měl mít aspoň jednu účtenku, fotky posílejte do komentářů! Ale to jsem odbočil, nezlobte se na mě. Nezlobte se! Píšu teď poměrně rychle, někdy i třemi prsty zároveň, očekávám bouřlivý ovoce. Pardon. Au. Teď se něco stalo a já nevím co. Mám to řešit? Ne, že? Na monitoru se objevila nějaká hláška a já dal OK. Jsem OK, to mi nikdo nemůže mít za zlý, opravdu ne. Tak jo.

Odpověděl jsem křikem té paní, že ještě nevystupuju a stál jsem dál na svým místě. Vám to už určitě došlo, ale mně v té chvíli nikoliv. Pořád jsem pociťoval ten hřejivej zájem o mou osobu, takže jsem se pomyslně vznášel u nebe. Proboha! To je přirovnání! Popravdě neumím napsat pořádně slovo vznášel - je to docela složitý slovo. Takže ta paní doplnila další větu, co mě tolik nepotěšila. A to, že jako s dovolením. A co jako? Uhnul jsem, samozřejmě.

Chtěli jste tu historku slyšet, já říkal, že za moc nestojí. Nedáte si poradit, a pak to takhle dopadá….



Pojďme se učit létat! (překlad: google.com/translate)