" " Charlie Chaplin

Únor 2017

Vysvětlení

27. února 2017 v 19:49 | JB |  "Názory"

Uživatelé!


Vyber si...

25. února 2017 v 22:30 | JB |  "Názory"

Vyber si střední školu, kde získáš psychický trauma na celej život, vyber si vysokou školu, kde se naučíš pít a ještě důkladněji opisovat, vyber si práci, která Tě každej týden totálně vyždíme, vyber si auto, kterým do ní a z ní budeš jezdit. Vyber si přátele, který jednou za pár měsíců strpíš v hospodě tři hodiny u piva, vyber si rodinu, která Tě roky zpracovává k obrazu svýmu, vyber si manželku, která rezignuje po čase na jakoukoliv snahu, vyber si psa a spi s ním každou noc v posteli. Vyber si knížky, co Ti nahradí přítomnost, vyber si zážitky, co jen opakují ty minulý, vyber si plány, který zůstanou viset ve vzduchu, vyber si odhodlání, který s ulehnutím odchází a ráno je zapomenuto. Vyber si televizní seriály, vyber si divadelní představení, vyber si filmy v kinech, který už Ti nepřijdou tak dobrý jako dřív. Vyber si posilovnu, jízdní kolo, veganství, záchranu planety, vyber si alkoholismus, vaření, nebo běhání a postav na tom smysl Tvýho života. Vyber si vzpomínání a zlost na celej svět. Vyber si nemoc svoji a svých nejbližších, pokud tedy někoho vůbec máš. Vyber si fotky z dovolené, co sdílíš na sociálních sítích, aby bylo vidět, že ještě žiješ. Vyber si toustovač a každou neděli si v něm dělej tousty. Vyber si výročí, narozeniny, svátky a další oficiality, u kterých musíš chtě nechtě být. Vyber si politickou stranu, které uvěříš a pak se v ní zklameš. Vyber si procházky lesem, který neoddálí budoucnost. Vyber si nulový vyhlídky, vyber si stereotyp, vyber si obědy ve 12 hodin, odpolední kávu a večerní zprávy v televizi. Vyber si chátrající zevnějšek. Vyber si odcizování, pocit zbytečnosti, vyber si zklamání, který je jedinou jistotou. Vyber si studený zimy a horký léta. Vyber si jahodový, průmyslově vyráběný zmrzliny. Vyber si velký a drahý hodinky, který Ti budou připomínat, že Tvůj čas už vypršel. Vyber si promarněný chvíle, vyber si promarněný příležitosti, vyber si promarněnej život...

.

Naivní člověk

21. února 2017 v 21:20 | JB |  "Myšlenky"

Existují chvíle, kdy si v dobře míněným opojení vlastního uvědomění slíbíte, že nebudete jako ostatní, že budete postupovat úplně jinak, že budete postupovat podle sebe. Už Kato dávno věděl, že tyto rozcestí vedou ale pouze na jednu společnou, roky vyšlapanou a prověřenou cestu. Možná to tak má být, že po období "vyber si život", nastane napojení na ty správný koleje. Kdo ví, jestli jsou správný, ale určitě jsou normální. Není tu prostor pro naivní lidi a já naivní pořád jsem, když třeba předpokládám věci, co asi nikdo jinej vůbec nepředpokládá. Nejsem jedinej, stoprocentně ne. Každej si občas zapředpokládáme...

Poslední strávenej víkend byl tak skvělej, že nemá smysl hledat oslavující komentáře. Cítím vždy obrovskou svobodu, úplně hmatatelnou, krásný chvíle, spoustu zážitků, o kterých bych mohl psát dopisy domů, jak by řekl Zdeněk Pohlreich. Zároveň jsem unavanej tak moc, že potom 3 dny spím pokaždý, když přijdu z práce zpátky do svýho pokoje. Všechno je to způsobený potlačováním mých nedokonalostí. Nejvíc v životě strávím tím, abych se kontroloval a hlídal. Cokoliv je podrobeno neúprosné kritice, takže většina mé energie se tím poztrácí. Nelituju ničeho, chápeš? Opravdu ne. Evidentně to potřebuju, protože kdyby tohle někdo odstranil, tak zůstane velký prázdno. Zůstanou pocity zbytečnosti, co mám některý jiný dny.

Existují místa, který jsou spojený s nesmazatelnou emocí. A tyhle místa sdílíte s někým a nechcete, aby o nich někdo jinej věděl. Ve světe, kde se smazává jakákoliv tajemství, kde řeknete komusi o své nemoci a za chvíli ji zná celá vesnice. Hledám a chci mít místa, který třeba ostatním přijdou nedůležitý, stokrát kolem nich projdou a nic se jich nedotkne. Pokud už mám tuhle část uloženou v sobě, tak mně nepůsobí dobře, když se to naruší...

Není tu prostor pro naivní lidi, co na něco ještě věří. Co věří v něco jinýho, než jsou peníze, domy, pračky, auta, přehrávače a elektronický otvíráky na konzervy... Je dost možný, že nic takovýho není, ale dokud to jde, chci tomu věřit. Chci věřit, že to tou jednou cestou nekončí. Velkej počet kritiků vyčítá pokračování Trainspottingu, že se příliš odkazuje na jedničku, je nostalgickej a nic novýho nepřináší. A teď se podívejte na svůj vlastní život. Přináší něco převratně novýho? Danny Boyle jen natočil "život", tak jak plyne. Jednička byla to hledání, dvojka je nalezení a setrvání. Koloběh práce, vztahů a malých radostí, co ve vleku s narůstající únavou, pohodlností a rezignací dávají konečnou podobu.

"Vidím v tobě tolik života, kterej v sobě postupně zabíjíš."

Nevím, jestli ta věta zněla přesně takhle, ale měla rozhodně tenhle smysl. Paměť není moje nejsilnější stránka. Ta věta byla jako rána kladivem do středu terče. V té chvíli jsem nebyl schopnej reagovat. Nebyl schopnej naprosto ničeho. A víte proč? Protože je to pravda. Zabíjím v sobě život potřebou být dokonalej a potřebou neudělat chybu. Projevení zájmu není cpaní do nějakých pozic, ale najít tu míru je složitý. Překonávat sám sebe, nebo zůstat sám sebou i za cenu toho, že máš svou sebeanalýzu rozebranou na pěkně tlustou knížku? Už jenom to, když vidím, že si někdo mluví spíš pro sebe, jako se to děje občas u nás doma. Nemám potřebu se do toho míchat. Pobaví mě pak vždy námitky typu: "Ty se s námi nebavíš?" A nemělo by to spíš znít jako: "Ty u toho nejsi, když si mluvíme pro sebe?" Vnímám tolik drobných detailů, který jsou ve výsledku úplně zbytečný a dalo by se na ně krásně povznést. Někdy se povznesu, ale necítím se dobře.

Necítím se dobře velmi často a když už ano, tak je to na mě velkej nápor. Bojuju s tím, co se ode mě asi čeká, že bych měl udělat a s tím, že bych nejradši nedělal vůbec nic, četl si a spal. Jsou to jen náznaky, co se mě dotýkají. Jenže to taky není řešení a já to vím. Řešením není dopředu se vyhýbat všem rizikům na planetě a na konci si vždy oddechnout, že je konec. Život pro konec. Mám se celkově dobře. Přímo výborně! Vždycky mě za ten den aspoň jedna věc potěší, většinou se za ten den aspoň jednou zasměju. A samozřejmě jsi Ty. To není málo, to je hodně moc. Mohlo by to být jednodušší, ale pokud se podívám kolem sebe, tak vidím, že tohle, co teď mám, že v téhle podobě donekonečna nebude. A já si toho zase málo vážím. Nechci to ztratit, nechci to pokazit...

Existuje i špatná nálada, existují situace, co se mi nelíbí a i přes obrovskou snahu tyhle situace nikdy nezmizí. Možná si stát myslí, že se dá vymýtit stres, alkohol, cigarety a špatná nálada. Možná si to myslí všichni, kteří se mě snaží přesvědčit, že k ní nemám důvod. Připadám si provinile, když k ní dojde. Nejsem za ni rád, ale patří ke mně. Patří k těm dobrých chvílím, protože pro něco dobrýho musíme vždycky něco obětovat.

Odpočinek neznamená od něčeho nebo od někoho, ale pro to, abych sám před sebou obstál, myslím dost na sebe, ale jinak to neumím. Musím mít pocit, že můžu něco přinést, nesnesu, když si něco jen tak odsedím, když se zúčastním, když si odškrtnu příchod a odchod. A musím mít taky prostor k tomu, že se snažit být dokonalej, což nikdy nejsem, nějakou chvíli nemusím. Čas, kdy dívání na televizi je můj největší výkon...



FIFA 99

15. února 2017 v 19:35 | JB |  "Názory"

Ahoj, ahoj, ahoj.


S trochou do mlýna

10. února 2017 v 20:39 | JB |  "Názory"

Zdravím všechny své neúnavné odpůrce, kteří čekají na ten osudovej den, kdy mi psaní nadobro přestane jít, což už před několika lety dávno nastalo!


Mini povídka

8. února 2017 v 20:37 | JB |  Povídky běžného života

Mám pro Vás mini povídku s velmi dojemným koncem, kdy nezůstane ani jedno ucho suché. Pardon, oko...

Přeji ničím nerušený a kvalitní zážitek!