" " Charlie Chaplin

Květen 2017

Stres z nebes

23. května 2017 v 18:28 | JB |  "Básně"

Každej tah mění rozložení na šachovnici
začíná znovu i když probíhá po tisící

S prázdnou nábojnicí odolávat strkanici
analytici, kritici, skeptici, diagnostici
našich životů
životů nahrazených v budoucnu plejádou robotů
utlačovaných jak od StB
poněkud nestylově jak přeplněný MHD
Rychle a zběsile (8?) jak v BMW
zmateně jako vysvětlování významu HDP

Každej tah mění rozložení na šachovnici
začíná znovu i když probíhá po tisící

S pokročilým stádiem duševní unavenosti
možnosti vyměněny za nutnosti
lehkosti za plytkosti
osobitosti za dostatek servilnosti
dohnat každýho do konečné fáze blázna
hrdina a idol České republiky - Kazma
film a hudba jsou mrtvý útvary
všude výstavy bezvýznamný zábavy
z nebes se nám snesl stres
shrbeně denně uvažujeme v ceně peněz




Nedělní rubrika

14. května 2017 v 15:30 | JB |  "Myšlenky"

Znovu si nedám pokoj a ve svým pokoji se opět pouštím do dalšího marnýho boje - napsání článku, kterým ani vlastně nechci nic říct. Maximálně tak to, že to celý jede uměle pořád dál, protože si naprosto uvědomuju konstantu, že nejsem typ tvůrčího člověka a že nejsem ani vůbec rád, když něco píšu. Spíš mi to působí nemalý těžkosti a nemalý starosti navíc, takhle v neděli před utkáním s Francií. Nicméně je tu neděle, jak jsem již zdůraznil a svým způsobem se tu tvoří taková malá nedělní rubrika zaměřená na znechucení sebou, lidmi a zvířaty v okolí a prostě celým světem a vesmírem. Všemi planetami, včetně Pluta, který tam už zase nepatří.

Dneska to má navíc takovej nudnej a tuctovej člověk, jako já, velice složitý, protože není vůbec ničím zajímavej. Víceméně veškerej svůj život jsem se snažil o rozdělení jednotlivých "světů", tzn. práce, škola, rodina, fotbal. Jediným společným pojítkem mezi nimi jsem se chtěl sám pro sebe stát vždy jen já. Nebyl jsem nikdy nadšenej z toho, když se tyhle okruhy nějak propojovaly, protože z toho vyplývalo udivení, pobavení nebo překvapení. Myslel jsem si, nebo i možná dál myslím, že je to tak správný a dělá to tak určitě každej.

Zjistil jsem, že tomu tak ve většině případů zdaleka není a že se například rodiny zaměstanců scházejí mezi sebou, chodí spolu na kávu nebo na výšlapy do Krkonoš a je to vcelku běžný. Popravdě mě to vyděsilo, že vlastně Váš kamarád s Vámi pracuje a že spolu mluvíte na dovolené o práci a v práci o dovolené. Nikomu to snad ani nepřijde zvláštní a dost lidí Vám bude klást na srdce, že ten divnej jste tady Vy, v tomto případě tedy já. Neustále se hranice stírají, všichni vědí o všech všechno a občan ČR, kterej by se nejradši s nikým nebavil a vůbec by se nikdy ničeho neúčastnil, hlavně tedy oficiálních recepcí nebo porad, ten to nemá zrovna lehký.

Myslel jsem si... a to mi i ostatní připomínali, že jakmile budu pořád někoho takhle ignorovat a nesouhlasit s plánem, že si půjdeme do hospody popovídat o životě a co je u nás novýho, že se na mě jednoho krásnýho dne určitě vykašle a mně to bude potom líto. Už jenom to slovní spojení! Jít si s někým popovídat! To mi nepřijde jako správnej důvod a to slovní spojení docela nenávidím, abych řekl pravdu. Z jednoho prostýho důvodu. Proč se o tom tak mluví? Tak snad buď jdu hned a je to, nebo nejdu. Proč nějaký povídání o tom, že si jednou půjdeme popovídat? A nebo se taky říká při tom povídaní, že si půjdeme příště povídat. Složitý.

Tak. Zaprvé, lidé, co domlouvají nejrůznější posezení a akce všeho druhu, tak ti nejsou nikdy líní a většinou toho dobrovolně v žádným případě nenechají a pak taky zadruhé, zmíněná lítost se mi jaksi nedostavuje, takže si o mně můžete myslet co chcete, ale povídání mi nestačí jako důvod. Kdyby u toho byl puštěnej zápas MS, tak to beru, ale sedět někde? To po mně nemůže nikdo chtít. Bohužel už v současnosti nemůžete být takovým zapšklým odmítačem všeho, protože Vás o to víc někdo k něčemu přemlouvá a já jim nedokážu vysvětlit, že si po chvíli už jen představuju, jak krásný to bude, až konečně odejdu pryč. Existují naštěstí výjimky a o to je to potom hezčí.

Nevýhodou Portskýho víno je, že se po rozdělání prý musí vypít do dvou dnů, to určitě vymyslel nějakej alkoholik, ale nedá se nic dělat, musím splnit povinnost. Chci ještě zdůraznit, že kluk, kterej v dnešní době nechodí na týden do tmy a nefotí se v tričku bez rukávů v posilovně, tak ten nemá velkou šanci někoho ohromit.

Samozřejmě! Můžete získávat plusový body tím, že jste jiní, že místo kurzů pro zlepšení verbálního projevu dokážete nabídnout něco zvláštního, netradičního. Jenže jak chcete zapůsobit "ničím"? Není to lehký, takže se taky cpete do stejných škatulek, aby Vás aspoň nechali v klidu. Předstíráte, že rozumíte autům, že šetříte na nový 32palcová kola, přitom ani netušíte, kolik má palec milimetrů a je Vám to tak nějak jedno.

Všiml jsem si na sobě, že jakmile se snažím zabývat činností nebo tématem, který mě neuvěřitelně unavuje, zmíním sledování módy, například že se právě nenosí ponožky do pánských bot, nebo jaký letos zvolit sandály, tak se mi to za chvíli zaručeně vypaří z hlavy. S naprostou jistotou, i kdybych o tom přečetl tři knihy, tak nevím! Pustil jsem se takhle do pár knih, který mě už od začátku nechytly, ale byly intelektuálně na výši, takže bylo nutný se jimi později chlubit a teď Vám můžu oznámit jedno: dodnes nevím, o čem to tam ten Michal Viewegh psal... Pardon! To byl vtip, myslel jsem Michaela Cunninghama a další. Vzpomínám si, že jsem před pár lety napsal krásnej tweet, rozhovor dvou lidí, kterej se pochopitelně nijak neujal:

"Dobrý den, prosím Vás, nebyl tady takovej malej kluk?"
"Puk?"

No, nic. Jedeme dál v tématu, dneska ho držím! Nebo se alespoň snažím. Přijde mi, že se každej snaží o to, aby byl slyšet, navíc je i možnost, že opravdu každej slyšet být může, ale málokdo má co říct. Já ani nevím, jestli se dá něco říct! Ukázkovej příklad je Dominik Feri, konstatovali byste zdálky, že je to vcelku vtipnej a chytrej člověk. Ale znovu tady platí ta známá poučka, že když toho o někom moc nevíte, tak se Vám může zdát zajímavej, ale jakmile o něm zjistíte všechno, tak je konec. Celá řada případů! Namátkou Adam Mišík, Jirka Král, ať nechodíme daleko. Dominik je naprosto únavnej svým zdůrazňováním mládí, jako by to byla nějaká zásluha.

Ukázalo se to v Show Jana Krause, kde byl o několik světelných let horší než Jan Kraus, kterej má i přes milion výhrad, třeba když začne mluvit o politice, nezpochybnitelnou výhodu: je osobitej. Dominik Feri není, protože je v zajetí představ o sobě samým. Fascinuje mě ta uvědomělost, že "nadělal jsem se pořádných lumpáren, ale teď jsem už zmoudřel". Proboha! Jak já tohle nemám rád, lidi ve dvaceti říkají něco o životě, říkají, že byli "zamlada hloupí". Ta přeměna je pro mě daleko horší, než když někdo chlastá od rána do večera. Přijde mi to strašně pokrytecký, ale možná to i na někoho zabírá. Ok.

V současnosti je spíš normální, že si někdo dává detoxy od všeho možnýho, i od kávy a cítí se potom jako nějaká morální autorita. Panebože! Tak si to dělejte, ale necpěte nám to furt! Kolik já už přečetl takových rozhovorů a pořád je to stejný!

Jóga
Bezmasý jídla
Ovocný šťávy
Nesledování politické situace
Alternativní celostní medicína, meditace
Životní prostředí
Žádnej alkohol
Čaje a bylinky
Vaření podle prastarých metod
Starání se o svoje tělo i mysl

Tak jo, asi stačilo...



Atd.

12. května 2017 v 20:26 | JB |  "Básně"

Stíny na chodbě
v domě bez oken
oheň slzami uhašen
nevědomě
hledač sena v jehle
vyhlášen v cíli poražen
v reálném životě odstraněn
světlem pohlcen
v tobě i ve mně

Konec jedné země
místa, kde mě
už nenajdeš
knížka, kterou už nedočteš
odsouzen k doživotní trémě,
ze které se už nedostaneš

Turista ve tmě
slunce v zimě
pouť, kam už nedojdeš
poušť na dně
osamocen v Římě
okap, pod kterým nezmokneš
odolávač rýmě
vitamín C, co radši nespolkneš

Stíny na chodbě
v domě bez oken
dvojnásobně oslaben
v tobě i ve mně


O ovoci v jogurtech

6. května 2017 v 11:03 | JB |  "Názory"

Otevřel jsem si k nedělnímu programu (záznam sobotního utkání NHL = žiju v minulosti) brambůrky (už tohle je zásadní chyba), kde bylo napsáno, že jsou kotlíkové, že jsou s mořskou solí a že jsou s rozmarýnem. Ten rozmarýn byl z toho všeho...