" " Charlie Chaplin

Zklamaný životy

21. října 2017 v 17:11 | JB |  "Myšlenky"

Dobrý den, pane XYZ.


Nebo paní, abych nepohoršoval, stejně se to tak prý nepíše, podobně jako je prý dobrá nálada v táboře SPD. Nikdy jsem nebyl na táboře, jen jsem o něm slýchával velmi zasvěcený historky, jak si to tam malí lidé užili a užívali - malí vzrůstem pochopitelně. A to mně přišlo podezřelý...




Pamatujete na svoje začátky v institucích typu školka a škola, nějak se nám tam moc nelíbilo, ale všichni nám lhali. Samozřejmě. Snažili se nastínit situaci takovým způsobem, že to, co se mi zdá, přece není pravda, že mi tam má být přece dobře. A říkalo se často to slovo přece.

Školka a škola nemůže za naše zklamaný životy, stejně jako preference ANO nebo cena vajec. Po přečtení knihy Tracyho tygr jsem se chtěl stát ochutnávačem kávy. Teď bych možná chtěl, aby měl den víc hodin. Ne kvůli tomu, abych stihl víc věcí, ale abych stihl víc jednu věc.

V poslední době mně přijde, že mi život příliš utíká, víc než je zdrávo. Nestíhám nic psát, přemýšlet, nic. Ale já se jednoho dne probudil s pocitem, že jsem spokojenej, což, věřte mi, jsem cynik, se mi upřímně stává leda tak v pátek po práci, ale tentokrát to bylo ve všední den, myslím, že v úterý. Takže pátek daleko! Bolestně daleko!

Neříkám, že mě to ihned nepřešlo, ale i tak, věřil jsem tomu. A možná to souvisí s pocitem, že to všechno neuvěřitelně letí. Jeden můj známej kdysi prohlásil, že si nepamatuje z let těsně po svatbě skoro nic. Věřím tomu. Možná to s tím souvisí.

Strávil jsem minulej víkend sám doma a zažíval zvláštní stavy. Sám doma!! Párty! Začal jsem vysávat a skončil unavenej s flaškou Kozla u filmu. Tajemná řeka.

Nemám rád u filmů, když se odehraje určitej děj, dejme tomu, že v dětství, čas pokročí a my, diváci, abychom vše dostatečně pochopili (určuje to evidentně nějakej odborník podle nějaké příručky), tak hlavní postava řekne svýmu synkovi jak se jmenuje, abychom si to spojili a pak se ještě promítne část děje z minulosti jako retrospektiva, aby to i... abych to i já kompletně strávil.

Zažil jsem například okamžik, že mně začalo chybět Brno a... teď se podržte, šel jsem si zaběhat kolem hřbitova a ucítil hlad. Ne, ten cítím teď. A... ucítil nostalgii, protože jsem tam prostál dost času se svou babičkou a vůbec mě hřbitovy v mým dlouhým životě podstatně a silně provází. Bylo to plodný odpoledne.

Snažím si uvědomit, že lidi nepoučují, že se snaží pomoct, v práci. Lidi nejsou zlí, jen volí blbě, ale oni nemůžou volit dobře, protože si třeba nepamatují poslední dva roky jako jeden můj známej. Lidi jsou lidi, jak říká Jan Werich a dodává, že člověk nemusí nic a zároveň nemůže nic v širším hledisku. Pořád mě baví ho poslouchat, pořád mě baví fotbal a výsledky, akorát možná upravuju koncovky slov, už tady nestojijó, ale spíš nestojí, ale to podstatný se nemění.

Můžete si stokrát říkat, že v nové práci, v novým bytě změníte svoje chování, ale nezměníte svoje dědičný vlastnosti, nezměníte fakt, že jste stejní jako Vaši bráchové a rodiče. A pozorování toho je zajímavý. Ne sebe, ale u jiných je to pro Vás viditelný. U sebe se tomu bráníme. A člověk by asi měl posunovat rodinný tradice. Jsem první člověk, co se přestěhoval z Brna jinam, vždycky tomu bylo u nás opačně. A mně to město chybí.


V jednom českým seriálu byla věta, že by člověk měl žít tam, kde se narodil a já jsem ve stádiu, kdy si to úplně nemyslím, protože na jiným místě poznáme jinou perspektivu a dokážeme víc ocenit to zmíněný místo narození. Blížím se k naplnění jedné stránky A4, což jsem si dal za cíl, sečteno 92 % hlasů, už se nic nezmění. Volby nemůžou za naše zklamaný životy a nikdo s řepkou v zádech nám v tom nepomůže. Příště už žádný mladý, anebo starý nepřemlouvejme, přemlouvat by se nemělo, nevolit je taky volba a já si jdu dát něco dobrýho. Třeba vajíčka, ne?




Tak na zdraví, na Pokondry, na Jardu Kmentu, na Slavii a na Jardu... Ne, na toho ani ne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Erin Blood Moon Erin Blood Moon | Web | 21. října 2017 v 17:30 | Reagovat

Já na táborech trpěla... :-( jen mne všude šikanovali :-(

2 JB JB | 21. října 2017 v 23:59 | Reagovat

[1]: Tak to je tedy nepěkná věc. Ale jedno je jistý, jim se to jednoho dne vrátí 8-)

3 paralelnisvet paralelnisvet | 23. října 2017 v 22:58 | Reagovat

Z nějakýho, ne úplně jasnýho důvodu, je tenhle píšící člověk jedinej, kterej dokáže napsat všechno a nic zároveň. A já nevím, jestli to tak konečně vidí všichni, nebo jen jedna malá paralelní holka, co se rozhodla už nikdy nepsat nic, třeba pro případ, že by to mohla všechno pokazit.
V životě nám zbývá jen strach a odpuštění. A jejich stálá opakující se kombinace, protože když se prolnou, tak to znamená láska. A tu tenhle svět asi nejvíc potřebuje. Na tom se nic nezměnilo. Doba je jen jedna.

Jo a - nejen svět. Já taky. Já hodně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama